Krajinou ráje a apokalypsy (o pěti projektech z avignonského festivalu)

Letošní sedmasedmdesátý ročník Divadelního festivalu Avignon probíhal mezi 5. a 25. červencem. Poprvé pod vedením nového ředitele, portugalského režiséra a herce Tiaga Rodriguese, který se v Avignonu představil již v roce 2015 s inscenací Shakespearova Antonia a Kleopatry. Letos uvedl svoji inscenaci Dans la mesure de l’impossible (V možnostech nemožného), která vznikla na základě rozhovorů s přibližně třiceti spolupracovníky a spolupracovnicemi Mezinárodního výboru Červeného kříže a Lékařů bez hranic a pojednává o humanitární práci v uprchlických táborech. Pod Rodriguesovým vedením se festival rozhodl akcentovat současná společensky angažovaná a politická témata, jako například právě migrantskou zkušenost, ekologickou katastrofu, dekolonizační debatu nebo feminismus.

síla děvky V prostorách Gymnase du lycée Aubanel se odehrálo představení A Noiva e o Boa Noite Cinderella. Capitulo I da trilogia Cadela Forga (Nevěsta a Boa Noite, Cinderella. První kapitola trilogie Síla děvky) v režii brazilské herečky, dramatičky a režisérky Caroliny Bianchi, která se v Avignonu společně se svým uskupením Cara de Cavalo představila vůbec poprvé. Šlo o první díl plánované trilogie inspirované Božskou komedií: Peklo od Danta Alighieriho.
První část byla koncipovaná jako konferenční přednáška, na scéně stála pouze židle, stůl s pár rekvizitami a nad ním viselo velké promítací plátno. Bianchi předstoupila před publikum a civilně mu začala představovat výsledky své rešerše, již podnikla během příprav projektu. Přednášku uvedla souborem čtyř obrazů Sandra Botticelliho z roku 1483, nazvaných Příběh Nastagia degli Onesti, které promítla na plátno. Námětem obrazů je jeden z příběhů Dekameronu Giovanniho Boccaccia pojednávající o rytíři Nastagiovi degli Onestim zklamaném z milenčina odmítnutí. Toulá se lesem a vidí ženu, kterou pronásleduje rytíř na koni. Rytířův pes se do ní na prvním výjevu zakusuje. Ve druhém žena umírá a z jejího těla je vytrženo srdce, to je pak psovi předhozeno. Na třetím obraze zve Nastagio svoji bývalou milou na hostinu, kde se objeví i přízrak pronásledované ženy. Poté, co jí Nastagio vylíčí příběh ženy a rytíře, milenka se vyděsí, raději se sňatkem souhlasí a ve čtvrtém výjevu již vidíme jejich svatbu. Bianchi výjevy komentuje slovy, že od té doby ženy žijí stále ten stejný příběh pořád dokola.