DĚKUJEME
Vilém Jasný: (bolestně vzrušen vykřikne) Přátelé!
(Zhroutí se dojat v křesle zakrývaje si rukama tvář.)
Antonín Hanč: Ted však myslím, že by bylo záhodno přestat - hle, jak je Helena vyčerpána!
Vilém Jasný: Souhlasím s vámi, však již se probouzí.
Emílie Martáková: Dobrý, výborný, tak pauza
(Rozsvítí se zas světlo na Jasnou, která pomalu vstává. Stále poněkud nepřítomně…)
Jana Jasná: To bylo krásné. Jsem všecka zmalátnělá. (k Jasnému) Jste spokojen milý hrabě?
Vilém Jasný: Nad očekávání. Opravdu znamenitý, vzácný projev. Podruhé v životě jsem viděl cosi tak zdařilého. Pro dnešek však skončíme.
Emílie Martáková: Dobrý, stačí, říkám. Půjde to. Do Velikonoc to bude krásný.
Vilém Jasný: Do Zelenýho čtvrtka máme dva tejdny… čili do premiéry…
Antonín Hanč: Šestnáct dní…
Emílie Martáková: Sedmnáct.
Vilém Jasný: Zjevení Janovo 17.1 „Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami.“
Jana Jasná: A 17.7! Ale anděl mi řekl: „Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese.“
Antonín Hanč: Sedm hlav a deset rohů - zase sedmnáct. V Janově zjevení sedmnáct. Vždycky… Jan… jak se mu to spojuje. Sedmnáctka se sedmnáctkou.
Jana Jasná: A Jan 3.7!
Všichni: Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu!
Vilém Jasný: Taková radost!
Jana Jasná: Nebudou už ty rohlíky?
Emílie Martáková: Dávalas je tam Janičko tři minuty po třičtvrtě. Bylo na hodinách přesně 4:48.
Jana Jasná: Tak to už budou.
(Jde k troubě, ta ale, překvapivě, nesvítí.)
Je to vypnutý… Vy jste to vypínal… někdo?
(Všichni kroutí hlavami jako že ne. Jasná otvírá troubu.)
Ty rohlíky jsou úplně studený… to jsem to nezapla?
(Zapíná pec, nic se ale neděje.)
Viléme, běž se prosím podívat do sklepa, asi vypadly pojistky.
Vilém Jasný: Jdu tam.
celou hru najdete v čísle
