V proměnách místa, času a děje (420PEOPLE slaví patnáct let)

420PEOPLE vstoupili do sezony 2023/2024 s novou inscenací HeArt of Noise. Jeden z nejvýznamnějších domácích tanečních souborů zároveň slaví patnáct let své existence. Patnáctiny si připomíná nejen premiérou HeArt of Noise, ale rovněž reprízami úspěšných tanečních inscenací The Watcher, INspiraCE, Ever. 420PEOPLE vystupují na Nové scéně Národního divadla, v La Fabrice nebo na Jatkách78, v Divadle Bravo Václav Kuneš choreografoval muzikál Nebesa a ve Vile Štvanice se režijně podílel na inscenaci Oidipús komplet.
Zakladatelé 420PEOPLE, Václav Kuneš a Nataša Novotná, se do Česka vrátili v roce 2007, oba po dlouholetém zahraničním angažmá. Podstatné je především jejich sepjetí s Nederlands Dans Theater (NDT), kde řadu let tančili pod uměleckým vedením Jiřího Kyliána. Spolupracovat tedy začali jako bývalí kolegové, kteří prošli jak juniorskou skupinou NDT 2, tak hlavním souborem NDT 1. Oba poté pracovali tzv. na volné noze a nabírali další zkušenosti po Evropě i v Japonsku, kde Kuneš sedm let spolupracoval s choreografem Saburem Teshigawarou. Jejich profesní putování se zřetelně propsalo do interpretace a tvorby, jíž se začali po návratu domů naplno věnovat.

od duetů ke komorním dílům První inscenace 420PEOPLE v roce 2007 vzbuzovala očekávání a Kunešova choreografie Small Hour je také naplnila. Duet odehrávající se téměř na prázdné scéně stavěl sobě a své taneční partnerce na míru; vynikla tělesná bravura, citlivost při zachycování detailů a vnitřní koncentrace, s níž pár uchopil pomíjivost času i situací, které relativizují životní postoje a hodnoty. Tento opus představoval jednu z kapitol trilogie, do níž v následujících dvou letech přibyl další duet On An Even Keel, a téma se pak naplnilo a uzavřelo ve finální, celovečerní hodinové verzi nazvané A Small Hour Ago (obsahující třetí taneční „dvojzpěv“).
Choreografie, na níž se produkčně podílelo nizozemské divadlo Korzo v Haagu (kde se v květnu 2007 odehrála světová premiéra Small Hour), vznikala ve spolupráci s tanečnicemi Rei Watanabe a Corou Bos-Kroese, které přinášely impulsy, z nichž Kuneš vycházel ve své kompozici. Již v tomto opusu prosvítalo dramaturgické směřování 420PEOPLE: jeho zakladatelé neměli ambice vytvářet velké celovečerní narativní balety, ale soustředili se na nonverbální, slovy těžko zachytitelné prožitky, události. Postupem času také pronikali do dalších žánrů – činohry, kabaretu a filmu.
Kuneš vyzvedl v duetu Small Hour náročnou partnerskou souhru, která vyžadovala vyostřené vnímání – tanečníci se oddávali tíži svých těl, aby je následně odlehčeně vymrštili do prostoru. Kontrastní změny ve vedení pohybu vytvářely zvláštní napětí. Nepatrný pohyb prstů ruky se rozvinul do odlehčených spirál celého trupu, někdy tanec připomínal vzrušenou hádku končící v měkkém objetí. Pohybový klid narušovaly náhlé výpady, zadržovaný pohyb kontrastoval s plynulostí a roztěkaností. Partneři hledali vzájemnou podporu – občas ji nacházeli, když se do sebe zavěšovali, objímali se či jeden druhého chytali rukama za hlavu či ramena. Jejich těla se zdánlivě prolínala, aby se následně zastavila v tichém výkřiku.
V celé trilogii A Small Hour Ago byly využity barokní skladby Henryho Purcella (upravené Robertem a Ronaldem Lippokem a Matthew Barleym) i minimalistická hudba Dirka Haubricha. Vybrané kompozice daly Kunešovi dostatečný prostor pro jeho vlastní pohybové asociace, již zde se nicméně objevilo úskalí, na které jeho tvorba v následujících dílech průběžně narážela: jak dalece je možné v podstatě abstraktní téma v delší časové ose choreograficky konzistentně a smysluplně tanečně interpretovat. Byť byly všechny duety pohybově hutné, jejich význam se vytrácel v monotónní atmosféře niterných sdělení, bez významně a významově posunuté choreografie, která by udržela divákovu pozornost a touhu po pokračování. To, co ale stoprocentně od počátku zaujalo, byly samotné taneční výkony: Nataša Novotná se stala laureátkou ceny Thálie 2008 za nejlepší ženský výkon v duetu Small Hour, převzala ocenění kritiků tanečního magazínu Dance Europe a Václav Kuneš v témže roce získal Cenu Sazky a Divadelních novin. Skupina 420PEOPLE vstoupila na českou scénu suverénně, její protagonisté měli zkušenosti nasbírané u špiček současné choreografie a vynikající technickou výbavu. Mezinárodní rozhled a konexe umožňovaly Kunešovi a Novotné spolupráci s renomovanými zahraničními umělci do té doby v Česku neuváděnými. To byl také jeden z cílů dramaturgie souboru proklamovaný v první dekádě existence. Například v roce 2010 se k Sacrebleu Nataši Novotné a Kunešovu Reen přidružilo B/olero izraelského choreografa Ohada Naharina.