Zvířata utopená ve slovech (Orwellova alegorie v Athénách)

Národní divadlo v Athénách nabízí u některých představení anglické titulky a dává tak možnost zhlédnout vybrané činoherní tituly i divákům, kteří neovládají řečtinu. Patří k nim i adaptace alegorie George Orwella Farma zvířat, uváděná v moderní budově Rex Theatre. (Národní divadlo v Athénách hraje ve dvou budovách, vedle moderního divadla Rex je to ještě Ziller Building. V každé z nich pak jsou dvě různé scény.) Orwell napsal svou novelu v letech 1943 až 1944 jako alegorii na vznik a proměny stalinistického režimu. Postavy zvířat, tedy konkrétně prasat, měly svůj jasný odraz v realitě – za Napoleonem bylo vidět Stalina, starý Major měl předobraz v Marxovi a Leninovi, Snowball (Jména uvádím v originálním znění, se kterým pracuje i athénská inscenace.) odkazoval na Trockého.
V dnešní době už tyto aluze nejsou aktuální, ovšem varování před totalitním režimem zůstává. Athénská dramatizace se Orwellovy předlohy drží celkem věrně, několik významových posunů v ní ale najdeme. Především se soustředí výhradně na zvířecí obyvatele farmy. V Orwellově knize hraje důležitou roli i interakce s lidmi; fungování farmy za pana Jonese a později pod nadvládou Napoleona a jeho prasat evokovalo srovnání nacistického a komunistického režimu. Neustálé lavírování Napoleona, zda bude spolupracovat se svými lidskými sousedy Frederickem nebo Pilkingtonem, z nichž jeden se vždy stával spojencem a druhý nepřítelem, zase odkazovalo na pakt Ribbentrop – Molotov a spolupráci (a pozdější nepřátelství) mezi Sovětským svazem a Třetí říší. V inscenaci se ovšem mluví pouze o panu Jonesovi, zbylé lidské postavy autoři adaptace vyškrtli. Přechod od jednoho tyranského režimu ke druhému tu není zásadním tématem, Jones a jeho praktiky slouží pouze jako připomínka vnějšího nepřítele, která pomáhá Napoleonovi udržovat disciplínu mezi obyvateli farmy. Inscenace se tak mnohem více soustředí na vznik diktatury a okolnosti, které to umožňují.