archiv II. > texty622 > Catinca Drăgănescu – režisérka, která ví, co chce
Alina Epîngeac

Catinca Drăgănescu – režisérka, která ví, co chce

V čem spočívá úspěch divadelního režiséra? Je to sláva, ocenění, tržby, množství sledujících a komentářů na sociálních sítích, počet vystoupení v médiích? Divadelní režisér je málokdy hvězda. Důležitější než široké povědomí o jménu či proslulost jednotlivých inscenací je celková váha jeho práce, to, jaký odkaz je s jeho jménem spojen. Jak dobře zná své řemeslo, kolik diváků dokáže silou svého umění strhnout. Divadelní prostředí je přesycené nápady a proklamacemi a novými formami a mnoha a mnoha slovy, která mají veřejnost přesvědčit o významu toho či onoho uměleckého projevu; režisér, který mluví málo, o to víc však tvrdě, důsledně a pilně pracuje, je větším přínosem než ti, u nichž se může zdát, že o svém divadle raději vykládají, než aby jej doopravdy dělali.
Catinca Drăgănescu (1984) představuje silný hlas rumunské divadelní režie. Za více než patnáct let práce na divadle se trpělivě, cestou pokusů i omylů dopracovala k osobitému a smysluplnému stylu. Kariéru přitom začala budovat opatrně a respektem k práci rumunských režisérů starší generace. Vystudovala metodu Davida Esriga
(David Esrig, narozen 1935, je rumunský režisér, žijící a pracující od začátku sedmdesátých let v Bavorsku. Athanor Akademie založil v Pasově jako instituci pro pokročilé herecké vzdělávání. ) na Athanor Akademie für Darstellende Kunst v bavorském Pasově a navázala doktorským studiem; její disertace “Lucian Pitilie – antimodel jako model” pojednávala o jedné z klíčových postav rumunského divadla i filmu, režisérovi Lucianovi Pitilie (1933–2018). Jako režisérka pracovala ve státních i nezávislých divadlech, nevyhýbala se klasickému repertoáru, zároveň ale psala vlastní scénáře, překládala a vyhledávala obtížně inscenovatelné texty. Má tak za sebou setkání s dramatiky zcela odlišného stylu od Vyrypajeva po Čechova, od Mayenburga až po shakespearovský remix, nastudovala hru Ibsen Incorporated současné rumunské autorky Mihaely Michajlové, adaptaci Huxleyho Krásného nového světa nebo rumunsko-anglickou one woman show Lumea dinăuntru/ World Within podle Johna Elsoma.
Drăgănescu na sebe nestrhávala tolik pozornosti jako někteří jiní režiséři z její generace, nechyběla jí však odvaha experimentovat a vytrvalost pokračovat dál i v případě neúspěchu. Několik let například pracovala na inscenaci Genetových Služek, která se nikdy nedočkala premiéry, její verze Tří sester nepřesvědčila ani publikum ani odborníky; vlastní hry se jen postupně vyvíjely směrem k propracovanější struktuře, relevantním příběhům a postavám. Příkladem může být autorská inscenace Rovegan v bukurešťském nezávislém Centru pro výchovné divadlo Replika (orientovaném na sociální a politicky laděné projekty), která pohádkovou formou pojednávala o exodu Rumunů hledajících práci v zahraničí. Pracovala přitom na scénách nejrůznějšího typu, nejen v Rumunsku (od alternativních prostorů až po Národní divadlo Bukurešť), ale i v zahraničí. V roce 2021 měla například premiéru performance Millennial History, kterou společně s hudebnicí Andreou Voets vytvořila v Holandsku pro amsterdamskou skupinu Resonate Productions, a která pojednává o tom, jak významné události posledních desetiletí viděli příslušníci generace tzv. mileniálů.
(Kromě změny režimu v Rumunsku - na který se zaměřila Drăgănescu -  projekt připomíná vraždu protimafiánského soudce Giovaniho Falconeho na Sicílii, tzv. troubles v Severním Irsku a sjednocení Německa. )

Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde

Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.