Z tragédie do komedie a zpátky (pětkrát ze Shakesperovského festivalu v Gdaňsku)

O letním Gdaňském shakespearovském festivalu, který se koná v polském přístavním trojměstí Gdyně-Sopoty-Gdaňsk, psal loni v pátém čísle Světa a divadla Vladimír Mikulka. Letos jsem se na sedmadvacátém ročníku oné akce ocitla já. Kolega v článku Bouře na Baltu a v připojeném rozhovoru s novou ředitelkou Agatou Grendou uvedl české čtenáře do základních kontextů této akce. Připomenu jen ve zkratce, že festival vymyslel a založil nedávno zesnulý polský shakespearolog Jerzy Limon. V rámci svého doktorského výzkumu zjistil, že do Gdaňsku přijížděly v alžbětinské době divadelní skupiny, které své tituly včetně těch od Williama Shakespeara hrávaly v budově Šermířské školy. V devadesátých letech pojal odvážný plán postavit ve více méně původní historické lokaci shakespearovské divadlo. S prosbou o patronaci projektu se obrátil na (tehdy ještě) prince Charlese, kterému se nápad okamžitě zalíbil a zaručil se za něj, čímž mu později dopomohl i k financím z Evropské unie. Budova Gdaňského shakespearovského divadla z černých cihel, jíž místní přezdívají „rakev“ a jiní jí na přání italského architekta Renata Rizzi říkají „šperkovnice“‘ patří mezi několik replik Globu rozesetých po Evropě. Gdaňský shakespearovský festival se částečně odehrává zde, ale doma je také v divadelních sálech po celém trojměstí, na něž byl plně odkázán v ročnících předcházejících otevření vlastního divadla v roce 2014. Profesor Limon nečekaně zemřel před dvěma lety na nákazu novým koronavirem, ale mezitím již stihl všude možně doporučit manažerské schopnosti současné ředitelky festivalu Agaty Grendy jakožto své vysněné nástupkyně.

solidarita a komický paradox Zatímco loni se při sestavování programu ještě zčásti postupovalo podle Limonových plánů, letos už vše drželo ve svých rukou nové vedení. Za společenský vrchol letošního programu bych označila uvedení inscenace Tempest Project (Projekt Bouře), poslední režie Petera Brooka (ve spolupráci s Marie-Hélène Estienne) v pařížském Théâtre Bouffes du Nord. Původně měla být klíčovou součástí loňské dramaturgie sestavené z množství divadelních výkladů Bouře, ale kvůli Brookově úmrtí ji bylo třeba odložit. Výrazným tématem Tempest Project se stala touha po svobodě, již tvůrci zdůrazňovali v rámci dramatické struktury a navrch ji rozehrávali také obsazením vládce ostrova Prospera. Představoval ho herec rwandského původu Ery Nzaramba, skrze nějž se do jemné, atmosférické spleti především verbálně vyjadřovaných významů a decentních hereckých obrazů promítalo téma koloniálních vztahů. Tematicky vyzdvižena byla díky tomu touha postav po obnovení vlády nad sebou samými, které je vlastní všem ze hry, a zejména duchovi Arielovi a původnímu vládci ostrova, obludě Kalibánovi. Po skončení představení přímo v Shakespearovském divadle nechali organizátoři na počest Petera Brooka odklopit střechu divadla a my jsme tak mohli spatřit azurové, bezmračné nebe. Vznikl silný moment: byla to poslední inscenace, na jejímž výběru se podílel profesor Limon, a tak se vlastně jednalo o slavnostní uctění vícenásobného divadelnického osiření.