Fifty aneb obrazy ze života (ne)úspěšného padesátníka

Petr Zelenka velmi volně navázal na svůj průlomový divadelní titul Příběhy obyčejného šílenství a po více než dvaceti letech nastudoval v Dejvickém divadle autorskou inscenaci Fifty. Protagonistou jeho dalšího generačního příběhu je (světově) úspěšný čtyřiapadesátiletý architekt David, jenž se potýká s osobními krizemi, nepříjemně si uvědomuje vlastní stárnutí a se skeptickou ironií se vymezuje vůči pohledu na svět, s nímž přichází generace dvacátníků. V průběhu rozvodu začne chodit s advokátkou zastupující jeho bývalou manželku, její snaze převést vztah na závaznější rovinu se však brání a postupně se zamotává i do aférek s mladšími dívkami. Typicky zelenkovským přepjatým motivem je Davidův dlouhodobý „plán“ zorganizovat erotickou trojku se dvěma ženami, de facto jediná věc, o níž nepřestává usilovat. Všechny pečlivě naplánované pokusy nicméně z nejrůznějších příčin ztroskotávají – a opakované krachy tak symbolicky zrcadlí Davidův životní sestup, respektive marnost veškerého usilování. Stejně jako informace o jeho stavebních realizacích, které byly nejrůznějšími bizarními způsoby zlikvidovány.
V porovnání s groteskní první částí, taženou sledem zručně napsaných komediálních slovních duelů, je druhá polovina hry i inscenace podstatně vážnější (místy až dojemná). Vše přitom směřuje k paradoxu, který by bylo možné popsat okřídleným bonmotem „myslel jsem to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“. Krachem končí vztah, který David na rozdíl od těch předchozích bere smrtelně vážně, a hořce ironický podtón skrývá i opětovný návrat energie a závěrečné pracovní vzepětí. Výsledkem vítězství v mezinárodním konkurzu je totiž zakázka na stavbu nemocnice v jistém „nepříliš známém městě“ – ukrajinském Mariupolu.
Ústřední roli hraje Ivan Trojan svým charakteristickým způsobem, vždy s tak trochu udiveným odstupem, s ironií a bez naplno projevovaných emocí. V rolích jeho kolegů a přátel se představí osvědčené opory Dejvického divadla. Počínaje Martinem Myšičkou v postavě vysokoškolského učitele, který musel odejít z fakulty v důsledku absurdně aplikovaných požadavků iniciativy typu Ne!musíš to vydržet, přes Kláru Melíškovou v roli nesnesitelné exmanželky, Václava Neužila coby hodného, ač ne úplně pronikavě bystrého kamaráda, až po Veroniku Khek Kubařovou, jejíž advokátka Jana se marně snaží prorazit emocionální krustu partnera, s nímž si na intelektuální rovině výborně rozumí. Generační kontrast představují Denisa Barešová jako studentka architektury a Elizaveta Maximová v roli Rusky usazené v Praze; David je v obou případech bere zprvu především jako erotické objekty, postupně se však ukáže, že jej obě mladé ženy „převálcují“, ať už pragmatickou cílevědomostí nebo emocionálně.