Fenomén Jiráskův Hronov po dvaadevadesáté

Že se spisovatel Alois Jirásek narodil ve východočeském Hronově, by si možná nikdo nepamatoval, kdyby se každý první srpnový týden v tomto malém, leč malebném městečku nekonal festival amatérského divadla Jiráskův Hronov. A troufám si tvrdit, že každoroční příval účastníků Jiráskova Hronova převyšuje počet turistů, kteří během roku do Hronova za Jiráskem zavítají. Pro mnohé z nich, patřím mezi ně, je Jiráskův Hronov neodmyslitelnou součástí léta a znamená pro ně víc než jen intenzivně prožitý divadelní týden. Jiráskův Hronov je fenomén, jehož jedinečnost spoluvytváří hned několik ingrediencí. Pokusím se je na příkladu letošního ročníku pojmenovat.
Jiráskův Hronov je organizátory, mezi něž patří na prvním místě NIPOS – ARTAMA Praha a Město Hronov, označován za nejstarší kontinuálně trvající amatérský divadelní festival v Evropě, ne-li na světě. Není důvodu jim nevěřit. Koná se od roku 1931 a nedokázala ho přerušit ani druhá světová válka, ani komunistický režim, jemuž mnohdy nebyl po chuti, a dokonce ani celosvětová covidová pandemie. Ačkoli předchozí dva ročníky poznamenala nutná proticovidová opatření, tak se – na rozdíl od řady festivalů profesionální sféry – uskutečnily a na jejich atmosféře se veškerá omezení nijak výrazně neprojevila. O tom, že fenomén Jiráskův Hronov je znám i za hranicemi, svědčí vyznamenání AITA/ IATA (Association Internationale du Théâtre Amateur / International Amateur Theatre Association), která jej zařadila mezi sedm nejvýznamnějších festivalů amatérského divadla na světě.
V posledních letech poznamenaly festival odchody několika osobností s Jiráskovým Hronovem i amatérským divadlem po léta spojených. V roce 2019 to byl dlouholetý hronovský starosta a divadelník Miroslav Houštěk, o rok později teatroložka Vítězslava Šrámková, v loňském roce teatrolog a duše Jiráskova Hronova Jan Císař. Jejich místo zůstalo prázdné, ale je tu dost následovníků, o jejichž výchovu se postarali.
Na Jiráskův Hronov přijíždějí především ti, kteří amatérské divadlo sami provozují, ti, kteří se v něm chtějí zdokonalovat v seminářích (což se většinou překrývá), a také ti, kteří o něm píší. Ti poslední jsou z valné většiny lidé, kteří amatérské divadlo sledují celoročně a to v dlouhodobém horizontu. Přesto se zde každým rokem objeví i tací, kteří jsou v Hronově poprvé a přijíždějí s očekáváním, že jim poskytne poznání současného stavu amatérského divadla. Může jim týden strávený v Hronově umožnit objektivní pohled?
Ano i ne.