Had, floutek a princ ze sídláku (herecký portrét Dana Kranicha)

Dan Kranich je už od studentských let rozkročen mezi hereckou a hudební profesí. Po angažmá v libereckém Naivním divadle a Jihočeském divadle v Českých Budějovicích působí momentálně téměř výhradně v Praze (Na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově alternuje v inscenaci Pes baskervillský). Jeho záběr je přitom velmi různorodý – ve Studiu Damúza účinkuje v inscenaci Batosnění (O inscenaci psala v SADu 6/2022 Barbora Etlíková - Vyrůstání, hraní si, dospívání), které je určeno batolatům od jednoho roku, v Divadle Minor ztvárňuje Jiříka v Princi na bílém koni pro diváctvo od pěti let. Kromě toho ale v Komedii hraje psychopatického sériového vraha, v MeetFactory podobně psychopatického chuligána a v A studiu Rubín šovinistického moderátora „binga o konci světa“. Během studia na KALD DAMU vytvořil se spolužákem Ivem Gregorcem Sedláčkem rapové duo P/ST, které v roce 2019 debutovalo albem Expedice do vnitrobloku. Svou hudbu popisují jako rap pro lidi, kteří neposlouchají rap (čehož jsem sama důkazem). Zároveň ale mají na kontě vystoupení jak na populárním masovém festivalu Rock for People, tak na Malé inventuře, v prostoru Fuchs2 na Štvanici i na festivalu českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka.
Při vnímání a reflexi Kranichova herectví považuji za zásadní právě zkušenost s koncertními vystoupeními P/STi. V představeních různých inscenací se totiž pokaždé projevuje jeho rapová persona. Nejde přitom vůbec o hraní ani předstírání, spíš o suverénní jevištní přítomnost, schopnost pracovat s energií publika (na open air koncertech i při malých klubových vystoupeních), specifický pohyb po scéně i rytmus řeči. Obecně se dá říct, že většina textů P/STi by obstála jako poezie i bez hudby. V rapovém obalu a Kranichově podání působí téměř agresivně, jako apel a provokace zároveň. Při koncertech dlouhými kroky přechází nebo přebíhá z jedné strany jeviště na druhou, našlapuje přes paty, což dodává jeho chůzi na ráznosti, u toho většinou zběsile gestikuluje pažemi. Vypadá jako vyčouhlá loutka, které z krku trochu předsunutě visí hlava a kolem trupu pár rozkynklaných rukou. Připomíná kráčejícího ještěra, predátora, neustále tak trochu pérujícího v kolenou, vždy připraveného vyrazit, změnit směr nebo zaútočit. Občas zaujímá posed „na bobku“ s rukama svěšenýma, což pro změnu evokuje postavu Gluma z Pána prstenů. To vše činí většinou bos a bez trička za doprovodu výrazné mimiky – ta je nejspíš z velké části dána i tím, jak se snaží co nejprecizněji artikulovat slova a fráze v písních, jejichž tempo nedovoluje pauzu ani chybu.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU