Poťouchlá naivka, zábavná tragédka (herecký portrét Anežky Kubátové)

Anežka Kubátová se od příchodu skupiny Petra Štědroně a Dory Viceníkové do Prahy v roce 2013 řadí ke klíčovým oporám Divadla Na zábradlí. Už předtím ale patřila k výrazným osobnostem Morávkovy éry v Divadle Husa na provázku (kde – ještě jako studentka JAMU – debutovala v roce 2007 v adaptaci Formanova filmu Lásky jedné plavovlásky). V tomto článku se omezím pouze na „pocovidové“ inscenace Divadla Na zábradlí, konkrétně ohraničené Discolandem (premiéra v dubnu 2022) a Fušery (premiéra v dubnu 2025). Během těchto tří let Kubátová na Zábradlí zahrála nejen postavu Dani Horákové v inscenaci O Pavlovi, jednu z nejvýraznějších ženských figur, které se v českém divadle posledních let objevily, ale také několik rolí sice co do rozsahu středních, ovšem důležitých pro dokreslení možností jejího výrazového rejstříku. Kubátová nepatří k herečkám, které se roli od role proměňují k nepoznání. Spíš opakovaně využívá výrazný základní typus, který by bylo možné popsat – se značnou mírou nadsázky – třeba jako „poťouchlou naivku“. Dokáže jej účinně uplatnit v překvapivě velké výrazové šíři, a to i v případě postav, které za naivní v obvyklém slova smyslu zcela jistě označit nelze (v první řadě již zmíněnou Daňu Horákovou).
Škála se rozprostírá od spíše vzácných případů jednoznačně komediálně pojaté karikatury, přes téměř dětinsky natěšenou průvodkyni večerem ve Franzovi a kavce až po ne-lidsky vážnou „umělou inteligenci“ v Ej Áj. Nejtypičtější však jsou postavy, které se do jednoznačně určených škatulek zařazují dost obtížně: balancují totiž na hraně opravdovosti a směšnosti, často vyhlížejí trochu zasněně nebo prostě jen nepřítomně, přičemž jejich představitelka velmi šikovně kombinuje ironii s empatií a neokázalými temnými podtóny. Právě to představuje společného jmenovatele figur na první pohled tak rozdílných, jakými jsou pedantská intelektuálka Daňa Horáková, nešťastně zakřiknutá domácí učitelka Doris Kilmanová nebo zoufale zamilovaná lasvegaská tanečnice Lisa Medford. Všechny jsou zároveň směšné i zábavné (což není totéž!) a současně velmi účinně apelují na soucítění ze strany publika. Hereček, které by dokázaly takovýto mix nabídnout, aniž by si pomáhaly povrchním karikováním nebo naopak melodramatickou přepjatostí, v českých divadlech moc není.

za siláckou maskou V polodokumentárním Discolandu (Discoland, scénář, dramaturgie a režie Petr Erbes a Boris Jedinák. Premiéra v Divadle Na zábradlí 29.4. 2022. O inscenaci psala Barbora Etlíková v článku Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal, SAD 4/2022.) hraje Anežka Kubátová středně velkou postavu označenou jako Ředitel(ka) a kromě toho ještě několik spíše okrajových figur. Podstatnější než samotný rozsah role nebo rolí je ale to že se jedná o titul vyžadující výrazně stylizované herectví. Věc je tím komplikovanější, že všechny divadelní postavy, které vzpomínají na svá léta v nechvalně proslulém podniku, jsou přiznaně inspirovány reálnými předobrazy; svým způsobem se jedná o sérii karikatur. (Jak „věrné“ tyto karikatury jsou, však nemůže divák dost dobře posoudit, o veřejně známé osobnosti se nejedná. )

DALŠÍ ČLÁNEK  
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU