Kritik jako hybatel divadelního života

Když Karel Král začíná v druhé polovině osmdesátých let publikovat v samizdatovém O divadle (Své první kritiky však publikoval ve slovenském časopise Divadlo a film už od roku 1984.), zdá se, že přichází hotový kritik. S vyhraněnými měřítky a barvitým, hutným stylem. Sarkasticky analyzuje brakovou úroveň inscenace k výročí KSČ, „osvětářskou pohádku sestavenou ze známých prefabrikátů.“ (KLOS, Jiří [= Karel Král]. Příležitostné hrdinství. O divadle, 1987, č. 2, s. 102. ) Od počátku promýšlí divadlo ve společenském a politickém kontextu: „Přes velká slova a patos vyhlašovaných záměrů mohou však podobné «činy» jakým je příkladně Zvláštní řízení, nabídnout pouhá sedativa, stejně zmalátňující jako sama letargie, z níž se rodí.“ (Tamtéž, s. 103.) Král jako zastánce studiových souborů (Brání je proti odsudkům v „oficiálním tisku“ i ve sporech s některými disidentskými přispěvateli O divadle.) tíhne v souladu s jejich programem „otevřeného divadla“ k nadřazování společenské a mravní funkce divadla nad estetickou. Aniž by však opomíjel rozbor estetické stránky jejich tvorby – tomu se věnoval už ve své diplomové práci vedené Milanem Lukešem. Od počátku své kritické dráhy je Král víc než jen autorem recenzí, je také aktivním hybatelem divadelního života. V roce 1986 zakládá společně s režisérem Divadla na provázku Peterem Scherhauferem Bulletin Aktivu mladých divadelníků. Časopisem vydávaným pod Svazem českých dramatických umělců chce vytvořit publikační platformu pro komunitu studiových divadel i mladších alternativních souborů a iniciovat konkrétní kroky k zlepšení divadelních poměrů. Pečuje také o navazování historické kontinuity a vrací do kolektivní paměti dříve ostraktizované osobnosti a témata. O dva roky později je hlavním dramaturgem 2. pracovního setkání mladých divadelníků v Hradci Králové, kde organizuje besedu s Otomarem Krejčou, Karlem Krausem a Helenou Glancovou a po létech vytěsňování je vrací do veřejného prostoru. Královy tehdejší texty o divadle přirozeně začleňují reflexi společenské atmosféry, v níž autor – s pro něj typickou kombinací romantismu a skepse – předvídá společenskou změnu: „V situaci «před» a v čase «na pomezí» nezbývá než doufat, že všechny tyto nadějné vyhlídky neskončí jen jako další příklad naivní «rebélie» proti neměnným pořádkům, jako další ukázka romantismu, příznačného podle mnohých názorů pro tuto epochu vědecko-technických revolucí.“ (KRÁL, Karel. Na pomezí /před druhým setkáním mladých divadelníků/. Bulletin Aktivu mladých divadelníků, 1988, č. 5, s. 4.)
Během revolučních událostí se Králova aktivita v divadelní obci dále stupňuje: v listopadu 1989 vede koordinační centrum stávkujících divadelníků a poté se na několik měsíců stává ředitelem Divadelního ústavu. Od roku 1990 se ale opět soustředí především na vedení divadelního časopisu – Bulletin proměňuje v plně profesionalizovaný Svět a divadlo (SAD), inspirovaný legendární érou časopisu Divadlo v šedesátých letech. V samotném názvu nového periodika se odráží Královo přesvědčení o nutnosti uvažovat o divadle ve společenských a politických souvislostech, přičemž ty dokonce staví na první místo. Myšlení o divadle je v jeho pojetí nevyhnutelně reflektováním celkové lidské zkušenosti bytí ve světě. Už od osmdesátých let také pokládá za důležité uvažovat o divadle v kontextu soudobé filozofie. Zřejmě také pod Scherhauferovým vlivem se přiklání k tzv. postmodernismu, s nímž souzní jeho přesvědčení o nutnosti plurality názorů a vzájemného respektu k odlišnosti: „Zvykli jsme si zejména na konformitu vnějších projevů souhlasu a sbratřování v obyčejně tichém nesouhlasu. Stírání rozdílů v názorech a postojích, kterému se sami přizpůsobujeme, vede sice ke zdánlivé jednotě, ale i k setření individuality. Tak se mi jako jediná perspektiva jeví tolerance, která dává stejnou hodnotu i nesouhlasným a neshodným názorům (stylům, formám...). To je snad také cesta k podstatnější pravdě, než jakou může přinést vždy poněkud matná a povrchní shoda.“, píše v Bulletinu v březnu 1989. (KRÁL, Karel. O perspektivách. Bulletin Aktivu mladých divadelníků, 1989, č. 6, s. 6.)