DĚKUJEME
/.../
Natálie: Třináct.
VELKÁ SLEČNA,
ALE PRO NÁS BUDEŠ HOLČIČKA.
MALÁ ROZTOMILÁ ESTERKA
NAVŽDYCKY.
COPÁNKY, CULÍČKY,
SUKÝNKY,
PUNČOŠKY,
VESELÁ PÍSNIČKA
A TAK.
Bára: Mladá slečna.
Žena.
Žádné dítě.
A CO KLUCI?
COOOOO?
Neříkej, že se ti nikdo nelíbí.
Určitě jo.
Tak se nestyď, nám to říct můžeš.
Bude to naše tajemství.
Nikomu to neřekneme.
Děvčata ve tvém věku jsou tak citlivá!
Natálie: Podívejte,
jak se tváří,
JE ÚPLNĚ ČERVENÁ.
Dej si brambůrky, no dej,
zajez tuhle trapnou chvíli,
schovej se do mísy,
ať nemusíš existovat.
Bára: Reagovat.
Komunikovat.
Natálie: Tak. Stačilo.
Dej nám tu mísu,
dej.
HNED.
SLYŠÍŠ?
DEJ TO SEM, TY SMRADE NEVYCHOVANEJ.
SPRATKU POJEBANEJ.
Tak.
Hodná.
To víš.
Je to pro tvé dobro.
Už teď máš
stehna macatá, špekatá.
Sáhnout na ně
je jako ždímat mokrou osušku.
Bára: Neboj se.
BYLA BYS DIVNÁ, KDYBY SE TI
KLUCI NELÍBILI.
Justin: ASEXUÁLNÍ.
Tomáš: LGBT.
Natálie: VYKASTROVANÁ.
/.../
celý text najdete pouze v tištěném vydání
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
