Pankáči ze stanice kimči (Já,kimči v Alfrédu ve dvoře)

Scéna inscenace Já, kimči vypadá jako expozice v muzeu výpočetní techniky nebo zkušebna alternativní elektronické kapely, možná menší domácí studio. Mixážní pulty, mikrofony, retro obrazovka s klávesnicí. Technologie, které jsme zvyklí vídat spíš mimo jeviště. Jinak obyčejný stolek a malá plastová káď. Přichází ta, „co jí jdou slova líp“, a taky byvší pankáč a hipízák, co z něj „zbylo háro“. Petra Hůlová postupně představuje bratrstvo. Tři lidi, o které tu v následující hodině půjde především. A které, jak postupně zjišťujeme, spojuje mnohem víc než výroba kvašeného zelí z názvu hry.

Ačkoliv Hůlová napsala už řadu divadelních textů, tentokrát je opět nejen autorkou, ale i performerkou v jedné osobě. /Ve stejné sestavě již Hůlová, Vrba a Havlíček vytvořili inscenace Space Pandemics a Analýza bydlení (obě ve Studiu Hrdinů)./ Žánrově je Já, kimči stejně jako předchozí Analýza bydlení autofikce s dokumentárními prvky. Hůlová zkrátka vypráví, co spolu se zbytkem party zažila nebo mohla zažít a kam to celé v různých paralelních realitách mohlo zajít. Vyprávění ale není nahodilé, nesledujeme žádné hospodské tlachání nebo divadelní improvizaci. Naopak, autorka se drží důsledně vystavěného textu, scénář drží v ruce a někdy do něj při pečlivé deklamaci nahlédne. A i když je Já, kimči obsahově vlastně dost neformální, projev Hůlové rozhodně není civilní. Je silně rytmizovaný, autorka klade nezvyklé důrazy na předložku a pak klidně hned zase na první slabiku. Nadechuje se v nepředpokládaných momentech, místy až zadrhává, neobvykle rozděluje věty. I při dějově vypjatých situacích zachovává monotónní, odosobněný přednes. Konstatuje, nikdy se nepitvoří. Chvíli trvá, než si člověk na její projev zvykne. Po čase takové pojetí navozuje až dojem litanie, meditace nebo opojení saké magorákem, tedy výluhem z kimči, který v příběhu trojice popíjí. Zároveň tahle interpretace dává možnost soustředit se víc na text samotný než na způsob, jakým je odvyprávěn. Napětí mezi osobitým hovorovým jazykem party přátel a strukturovaným přednesem Hůlové je jedním z principů, které drží diváckou pozornost po celé představení.