Adaptace, autenticita, aktualizace (trojí dramaturgický přístup v MDP)

„Lila zmizela. Vymazala se.“ Těmito slovy začíná divadelní adaptace dnes již kultovní románové tetralogie Geniální přítelkyně. Inscenace Mariana Amslera v Městských divadlech pražských vyvolává spíše otázku, jak moc se adaptacemi vymazává podstata a atmosféra původního díla. Zda jsou všechny knižní texty vhodné k jevištnímu zpracování, aniž by přišly o svou hodnotu; případně v čem je jevištní perspektiva obohacující. Čtenářský prožitek je individuální a mnohovrstevnatý, redukovaná verze pro divadlo typicky akcentuje nějakou uchopitelnou rovinu nebo naopak najde novou nečekanou interpretaci.
Autorkou literární předlohy je Elena Ferrante – neznámá umělkyně či pravděpodobně manželský pár, který se pod tímto pseudonymem skrývá. Fenoménu Ferrante a pátrání po autorčině totožnosti byla mimo jiné věnována inscenace Ferrante club ve Studiu Hrdinů (Psala jsem o ní v článku Mezi námi ženami v SADu 4/2020.), která propojovala stěžejní pasáže Geniální přítelkyně s otázkou tvorby a důležitosti identity autora i jeho postav. Zatímco u Hrdinů šlo o scénickou koláž s jasným dramaturgickým záměrem, inscenace MDP podrobně vypráví celý složitý děj všech čtyř románů. Nenabízí ale jasný klíč k jeho interpretaci.
To, že se kniha dočkala adaptace, stejně jako její uvedení na českém jevišti nicméně dává dobrý smysl: Geniální přítelkyně je oblíbená ve světě i mezi tuzemskými čtenáři. Pro diváky, kteří se k četbě ještě nedostali, může být naopak přitažlivá možnost vstřebat obsah čtyř objemných svazků za „pouhé“ čtyři a půl hodiny. Adaptace příběhu dvou neapolských kamarádek není původní, v MDP použili scénář anglo-italské dramatičky April De Angelis. Zatímco tetralogie sama o sobě je spletitá, divadelní verze volí přehlednou lineární formu s retrospektivními vstupy, ve kterých je jako vypravěčka přítomna sama autorka. Ta hovoří o přátelství Lenu a Lily: dvě kamarádky vyrůstají ve špinavé a nepřátelské Neapoli ovládané mafií, procházejí spolu dětstvím, ranou pubertou, prožívají odloučení i opětovná setkávání v dospělosti i v pozdním věku. V knihách je mnoho momentů ilustrujících ambivalenci jejich vztahu a napětí, které je v něm přítomno – a právě tyto detaily činí jejich propletené osudy zajímavými. Divadelní adaptace se ale omezuje spíš na převyprávění děje. Činí tak s vervou a pečlivostí. Žádná peripetie pravděpodobně není vynechána. Musím se přiznat, že jsem všechny čtyři díly románové tetralogie nečetla, v MDP ale jistě měli ambici vyprávět příběh Geniální přítelkyně i nepoučenému divákovi. Ten však může mít potíže pochopit, proč je předloha tak ceněná.
Úctyhodná stopáž inscenace je stejně jako kniha vyplněna vzpomínáním jedné z kamarádek, plašší a méně sebevědomé Lenu. Ta má v životě o trochu větší štěstí na sociální poměry než hubatá a průrazná Lily. Může tedy na rozdíl od přítelkyně rozvíjet své talenty v rámci studií a následné akademické a spisovatelské kariéry. O vlastních intelektuálních kvalitách ale Lenu neustále pochybuje a celoživotně se s Lily srovnává. Dílo je vlastně až do konce kronikou jednostranného poměřování se, nízkého sebevědomí a z toho pramenících frustrací. Hlavní hrdinka (potažmo tedy sama Ferrante) si navíc tyto své charakterové vady uvědomuje, což ji sžírá o to víc. Lenu získá v životě vytouženou prestiž, obdiv, intelektuálního manžela (i když v praktickém životě nepoužitelného) a nakonec se jí podaří udělat i svébytné hrdinské gesto, když v místním plátku uveřejní protimafiánský text – a přesto to nikdy není dost. Břemeno je o to těžší, že vztah obou děvčat je v tomto ohledu asymetrický. Lily, která je okolnostmi soužená objektivně víc, nemá o trápení své kamarádky ani tušení. Ačkoliv se jí v životě dějí zlé věci (někdy v důsledku lehkomyslných osobních rozhodnutí), vždy je překonává se vztyčenou hlavou. Lenu se jí hodí jako důvěrnice, často ale taky jako hromosvod jejích vlastních záští a frustrací. Zároveň ale tohle jednání přehlíží a nikdy se nedozvíme proč – jako by se to dělo jen z úcty k historii vztahu.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU