DĚKUJEME
V obsáhlém portfoliu dramaturgyně Marty Ljubkové lze najít i několik titulů, které se vracejí k pozapomenuté a na první pohled nehratelné starší dramatice. V posledních letech to byl Plukovník Švec (Národní divadlo 2018, režie Jiří Havelka), Vassa Železnovová (Národní divadlo 2021, režie Jan Frič), Bitva o Hernaniho (Dejvické divadlo 2023, režie Jiří Havelka) a Krkavci (Dejvické divadlo 2025, režie Jan Frič). (poznámka redakce: O Plukovníku Švecovi psal Jakub Škorpil v SADu 1/2019 - Co s hrdinou?, o Vasse Železnovové Vladimír Mikulka v SADu 6/2021 - Panebože, co teď bude? a zmiňuje se o ní též Jakub Škorpil v článku Poslední kapky - SAD 4/2022) Především o poslední jmenované inscenaci hovoří Marta Ljubková s Vladimírem Mikulkou.
Proč se vracet k polozapomenutým textům? A je náhoda, že jste na výše zmíněných inscenacích spolupracovala s Fričem a Havelkou?
Jiří Havelka dokáže starším textům dát nový kontext, umí zastaralou hru oživit vkladem jiných textů nebo metadivadelních situací. Jan Frič má zase rád „vstupování do textu“, jeho výklad. A mě baví dělat tituly, které nejsou moc známé a nemají za sebou řadu interpretací.
Krkavci a Vassa Železnovová jsou hry, jejichž zařazení na repertoár bylo docela překvapivé. Ne že by se o nich vůbec nevědělo, ale asi jen málokdo je považoval za tituly, jejichž prostřednictvím by bylo možné dnešní publikum oslovit. Přišla jste s tím nápadem vy, nebo Jan Frič?
Vassu objevil Jan, strašil s ní v Národním divadle hodně dlouho, a já ji dvě sezony radikálně odmítala. Pak jsem si ji přece jen důkladně přečetla, a začalo mě bavit, že existují dvě úplně odlišné verze. Dlouho jsme přemýšleli o tom, jestli by se nedaly nějak zfúzovat, slepit dohromady. Nakonec jsme se rozhodli pro méně hranou verzi z roku 1910, protože je zkrátka lepší. Ale i tak je to vlastně slabá hra, na které mě ovšem zajímalo, jak je enigmatická a nedoslovená. Ve starší verzi Vassy je nutné vymyslet, kdo je kdo, o co komu jde a tak podobně. Krkavce jsem zase přinesla já.
Na ty jste narazila náhodou nebo se tímto typem dramatiky nějak systematičtěji pročítáte?
Na Krkavce mě upozornil Arthur Nauzyciel, když jsme v Národním divadle zkoušeli Rej. Přečetla jsem si je a hned jsem v nich viděla potenciál. Vztahuji se k divadelním textům hodně intuitivně, láká mě, když obsahují tajemství, když je hru nutné nějak rozlousknout. Pokud je vše jednoznačné a jasné, přestává mě to bavit.
To je zajímavé, zrovna Krkavci – myslím hru, nikoli inscenaci – mi přijdou docela jednoznační a průhlední.
To určitě ne, vůbec není jasné, kdo za co může, kdo je oběť a čeho.
No a co třeba dialogy, ve kterých se „krkavci“ po straně domlouvají, jak to udělat, aby se pozůstalá rodina nemohla bránit a byla oškubaná kompletně?
To rovnou škrtám, už při čtení. S tím už každou hru čtu: odstraňuji postavy a repliky, které nejsou potřeba, stejně tak i dobový kolorit… Ze stejných důvodů jsem třeba v Maryše vypustila Horačku.
Máte jako dramaturgyně svá témata a hledáte pro ně vhodné hry, nebo naopak čtete hry a témata v nich teprve objevujete?
Vždycky vycházím ze hry. Vybírám si – možná podvědomě – hry, které se nějak týkají tématu, kterým žiju. Ale na začátku je text. Stoprocentně.
Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde
Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.
Článek bylo možné odemknout do úterý, 10. června 2025.
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
