Čeští klasici dnes (Čapek a Havel v ND Brno)

Národní divadlo Brno připravilo v sezoně 2021/2022 několik her světově proslulých dramatiků. Vedle Čechovova Racka, Shakespearova Večera tříkrálového či Brechtova Kavkazského křídového kruhu se na repertoár dostala i česká moderní klasika, Čapkova Matka a Havlova Ztížená možnost soustředění. Oba tituly, uvedené v brněnské Redutě, patří k inscenacím zdařilým, divácky atraktivním, zdatně kombinujícím plochy vážné i komické, jež jim jejich dramatické předlohy v hojnosti nabízejí.

naděje ve tmě Je asi zbytečné pídit se po tom, proč se umělecké vedení ND Brno v této sezoně rozhodlo uvést právě Matku, ne zrovna nejlepší Čapkův kus, vyznačující se tezovitým konfliktem a příliš strojeným koncem. A ještě zbytečnější je spekulovat, jaké by asi bylo vyznění tohoto počinu, kdyby… Vzhledem k okolnostem se však inscenace režiséra Štěpána Pácla, premiérovaná v Redutě měsíc a půl po začátku ruské invaze na Ukrajinu, nebývale aktualizovala. Reprízy bývají vyprodány a zpravidla končí bouřlivým potleskem celého sálu vestoje.
V době svého vzniku nepochybně cenné dílo zaujímající jednoznačný postoj ke společenské situaci se postupně dostalo do škatulek, na něž – pokud se nejedná o maturitní zkoušku – sedá prach: povinná četba, součást protifašistické tvorby jednoho z našich nejslavnějších spisovatelů (spolu s o rok starší Bílou nemocí). Příležitostné inscenace ve druhé polovině dvacátého století byly motivovány většinou pietními důvody, neboť interpretačně otevřenou a za všech podmínek hratelnou předlohou Matka zrovna není. Apelativní vyznění časem zesláblo, stále více naopak vynikaly schematičnost, účelovost a patos, jež zejména ve svém finálním gestu nese.
Teď je to ovšem jinak. Více než osmdesát let starý text rezonuje jako by byl napsán včera. Ústřední a stále stupňovaná otázka, zda stojí za to bránit jisté hodnoty i za cenu ztráty života, není už pouze hypotetická. Mediální realita nám zpřítomnila nespravedlivý válečný konflikt do té míry, že politicky motivované násilí, respektive přepadení země vnějším agresorem, které Čapek modeluje na pozadí svého komorního, v jediném pokoji se odehrávajícího dramatu, chtě nechtě čteme v kontextu stávající ruské invaze. Kromě vnějších souvislostí však k silnému účinku Matky v Redutě přispívají i její inscenační kvality. Ačkoli se Pácl s dramaturgem Milanem Šotkem nepouštějí do lacině přímočarých aluzí, v řadě ohledů text přece jen posouvají a zesoučasňují, čímž zmíněnému čtení vycházejí vstříc. Přiblížení příběhu dnešnímu divákovi se odehrává hned na několika rovinách, od dramaturgických úprav přes jazykové korekce a uzpůsobení výslovnosti až po nejnápadnější vizuální prvky – scénografii, kostýmy a rekvizity.