Henry Johnson

/.../
Gene: Spousta lidí sní. O moudrým chlápkovi, kterej jim ukáže správnou cestu. Většina se nechá nachytat. Sladkýma řečičkama promotéra, podvodníka, zloděje, co se za moudrýho vydává, ale prodá jim jen žvásty a snadný řešení.
Některý lidi, vždyť víš, hlupáci, co uvěří čemukoliv? Místo aby jen nevěřícně zakroutili hlavou, nechaj si prodat kdejakej blábol. Jedni na tom zbohatnou a druhý chytí a pošlou za mříže, aby si ostatní nestihli dát dvě a dvě dohromady. Chceš, aby ti to někdo „všechno vysvětlil“? Tak dobře poslouchej: věci jsou přesně takový, jaký se zdaj být. Všechny karty jsou v balíčku. Jde jen o to, kde zrovna sejmeš.
(Pauza.)
Každej kdo sem přijde? Bojí se znásilnění. Donutí mě tu k „análnímu styku“ nebo, normálně „vošukaj mě do prdele“. „Jak hrozný to asi bude?“ No, to prostě nevíš, a bojíš se „zeptat nahlas“, a z toho vyplývá co? Z toho vyplývá, že máš strach. O to tady jde.
(Pauza.)
Povím ti něco o Šípkový Růžence. Šípková Růženka? Sněhurka? Jsou tak strašně nádherný, jsou si jistý, že je někdo přijde zachránit. Jak to? Protože vědí, co mají. Mezi nohama. A ten někdo si je „vezme“ a uvědomí si „ty jo, vždyť tohle má půlka lidstva“. Proč jsem to udělal? Proč jsem se k Růžence skrz ty trny prodíral? Proto ten příběh končí „šťastně až navěky“.
Jinými slovy „nechtěj vědět jak“. Polovina lidstva, nebo, jak si teď jistě uvědomuješ i ty, celý lidstvo. Uplně všichni. Máme mezi nohama něco, co nám může někdo vzít. Zapiš si to za uši. Šípková Růženka? Tahle holka? Nebo jiná? Zavřem ji v pohádkovým zámku a uvalíme na ni kletbu? Ona už ale prokletá je. A ten netvor? No co, no? Jen toho využil. Nevědomost se tomu říká.
No tak jo. A co teď? Přichází krásnej princ? První mužskej, kterýho ta holka vidí od chvíle, co ji zavřeli. Vezme si ji „za ženu“. Ale co když má ten příběh pokračování? Co když to pokračuje? Co ta holka udělá?
(Pauza.)
Za celej svůj život viděla jen dva lidi. Toho, co ji zavřel, a pak toho, co ji přišel zachránit. Jaká bude pointa?
Henry: Co já vím.
Gene: Je to pořád ten samej chlap. Musí to být on. Nikdo jinej v tom příběhu nevystupuje. Tenhle netvor se vrátí zpátky, zkontrolovat, jestli jí vězení zlepšilo náladu. Chápeš? Jestli už je připravená. Si to svý otroctví užít. Vohnout se a tak dále. Tenhle chlap, kterej byl tak laskavej, že se převlík a vrátil se omrknout, jestli by si ji nemohl vzít znova? Teď, když si z toho všeho vzala ponaučení.
Henry: A to?
Gene: Že má ležet na zádech, dívat se na strop a zkusit na to přijít. A ona co? Ona na to přijde. Proto ten příběh končí. Když zmoudří. To ona ten příběh uzavřela.
/.../

celou hru v překladu Ester Žantovské najdete pouze v tištěném SADu