Mešita

PROLOG – TRIGGER WARNING
Na forbínu, aniž by se zhaslo světlo v sále, vystoupí Herec 1, vytáhne z kapsy usmolený papírek a s omluvným úsměvem poněkud rozpačitě přečte divákům následující varování.
Herec 1: (Pozdraví a s přehnaně zdůrazněnými souhláskami R.) Trigger warning. Varování před citlivým obsahem a potenciálními spouštěči stresové reakce. Upozorňujeme návštěvníky dnešního představení, že v příštích minutách zazní z našeho jeviště zvýšené množství vulgárních výrazů a hrubých nadávek. Představení obsahuje násilné i sexuálně explicitní scény. V představení zazní urážky menšin sociálních, náboženských i sexuálních, dojde k ponižování lidí na základě jejich tělesného vzhledu (body shaming), znevažování práce důležitých profesních skupin, nekorektní manipulaci s fakty, no a taky… (Zarazí se a naprázdno polkne. Pauza. Zvedne uslzené oči od papírku a podívá se vyčítavě do publika.) Takže kdybyste chtěli… (Pokyne hlavou k východu a chvíli čeká. Pak pokrčí rameny.) Jak chcete, no.


SCÉNA 1. – ZASTUPITELSTVO
Uprostřed jednání zastupitelstva malé obce Levíčko někde na jihu Moravy.
Starosta: Můžeš mi říct důvod jeden jedinej, proč s tou nabídkou přišli Arabi za tebou? A ne za mnou? Jsi ty snad tady starosta nebo já?
Rozkošný: Tak asi věděli, že anglicky neřekneš ani slovo.
Starosta: Nothing problem.
Kopřiva: Je to, Karle, celý nějaký divný tohleto. Já bych to neprojednával vůbec, když to nemáme politicky podchycený.
Pláničková: Tak ho to nechte probohaživýho přednýst aspoň -
Starosta: - ty víš, co chce?
Pláničková: Ne, ale -
Starosta: - ale rovnou sejčkuješ, že to zaříznem!
Pláničková: Vždyť nic jinýho neděláte. Zaříznete nám všechno.
Kopřiva: Protože sem pořád nosíte samý blbiny, že jo. Jako řídit obec fakt není o tom, dát na každej roh lavičku a vedle píchnout šeřík. To může dělat po víkendech ten váš okrašlovací spolek ženskej. My tady máme na starosti mnohem důležitější věci.
Pláničková: Jo, všechno, co není přibitý –
Kopřiva: - tak ale pozor, hele! Sedíš si v kontrolním výboře, hele? Sedíš si! Objevilas něco? Ani prd, že?! Tak jako fakt pozor na tyhle řeči, hele!
Rozkošný: Jenže toto je něco úplně jiného než vysadit někde na mezi keř nebo vyasfaltovat středem pole cyklostezku, která končí v potoce. Kdybychom do toho šli, tak se naše Levíčko změní na generace. Je to vlastně čirej zázrak, že si vybrali zrovna nás!
Starosta: Tak už to vyklop!
Rozkošný: Chlapi, Boženo, dneska budeme společně přepisovat dějiny týhle obce. Něco takovýho jsme tady ještě nezažili. Já se úplně třesu uvnitř.
Pláničková: A jsi celej rudej, Josefe!
Rozkošný: Já skoro nemůžu popadnout dech, chlapi! Boženo! Navrhuju, abychom tuhle chvíli, nejšílenější, nebo vlastně nejzásadnější chvíli v našich životech uctili tak, že si společně zazpíváme hymnu naši.
Kopřiva: No ty kráso! V čem jedeš?
Starosta: Budeme si hrát na Ameriku nebo co?
Kopřiva: Já ale náhodou zpívám hymnu naši rád! Jako na hokeji! (Vyskočí a začne zpívat.) Kde domov můj, kde domov můj…
(Ostatní se postupně přidávají, nejdéle vzdoruje Pláničková. Když dozpívají a chystají se sednout, Starosta pokračuje.)
/.../

celý text najdete pouze v tištěném vydání

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU