Na okrajích Regionů (z 28. ročníku festivalu Regiony Hradec Králové)

Na hradecký festival Regiony rád jezdívám (mimo jiné) proto, že se tam naskytá jedinečná šance vidět kromě známých jmen i spoustu divadelních drobniček, produkce malé, nepravidelné či všelijak podivné. A také obhlédnout pár inscenací pro děti, na které přes rok nezbývá čas, přestože leckdy mohou potěšit i otřískaného dospělého diváka. Stejně jako v předchozích letech jsem tudíž i tentokrát v posledním týdnu divadelní sezony strávil hodně času v okolí divadla DRAK,
kde se výše popsané divadelní druhy vyskytují nejčastěji. Ať už v podobě osvědčených stálic nebo příslovečných zajíců v pytli (právě ti ovšem mohou překvapit nejpříjemněji). Jen pro pořádek a pro jistotu jedním dechem připomínám, že níže uvedené výsledky letošního hradeckého pátrání nemohou být ze samé podstaty věci zcela reprezentativní – na Regionech se všechno prostě stihnout nedá.

zbavit se pýchy Jednou ze zmíněných stálic je ve svém oboru například plzeňská Alfa. To samo sebou neznamená, že každá tamní inscenace nutně musí být nezpochybnitelný skvost, zpracování obecně známého putování ithackého krále, nazvané jednoduše Odysseus, však vrchovatě naplnilo očekávání a stalo se nejpovedenějším dětským představením, které jsem letos v Hradci viděl.
Inscenace je to dílem „činoherní“ a dílem loutková, s důležitou hudební složkou a navíc svébytným způsobem výpravná. Zároveň ale představuje divadlo docela úsporné; komplikovaný příběh odvypráví pouhá trojice herců s minimalistickými loutkami. Odyssea hraje Petr Vydarený, ale společně s Andreou Ballayovou a Martinem Sádlo Bartůškem se vystřídají i v celé plejádě dalších postav (na kytaru a bicí je přitom doprovází Vlastimil Vorda). Kostýmy sice naznačují řecké brnění, účinkující se nicméně zcela neiluzivně proměňují podle toho, jak je právě potřeba. Stačí mohutné kudrnaté paruky a vznikne sbor bohů kramářsky se handrkujících o to, jak Odyssea potrestat za oslepení Kyklopa; když Ballayová představuje čarodějnici Kirké, přidržuje si před obličejem abstraktní objekt s červeným středem a spoustou paprskovitě trčících „barbínovských“ noh – a nic dalšího už potřeba není. Lze se však dočkat i překvapení v podobě efektní velké příšery animované jako manekýn.
Velmi vynalézavě pracují inscenátoři s jakousi dřevěnou skládačkou: z několika variabilních dílů lze sestavit trojského koně, hrad čarodějnice Kirké, Odysseovu loď nebo třeba obra Kyklopa s obrovským zářícím okem (ovce zastupovaly úplně obyčejné chomáčky vlny). Zkrátka nepřijdou ani loutky, i v tomto ohledu však tvůrci zůstávají u jednoduchosti a náznaku.