Dost dobrý kritik

Přemýšlím-li o současných výzvách divadelní kritiky, ihned se mi vybaví časopis Színház (Divadlo), jehož redaktorkou jsem téměř deset let. Színház je odborný divadelní měsíčník, který byl založen v roce 1968, tedy v nedemokratickém zřízení a „shora“, a za uplynulé více než půlstoletí musel čelit všem výzvám, před které byla divadelní kritika v Maďarsku postavena: státní socialismus, změna režimu, transformace a pluralizace mediálního trhu, na němž si dokázal udržet přední pozici takto specializovaného periodika.
Od druhého desetiletí tohoto tisíciletí disponuje také vlastní internetovou platformou se samostatným obsahem a nyní stojí před jednou z únikových cest tištěných periodik (chceme věřit, že nikoliv hřbitovem) – úplným přechodem do on-line prostředí.

nezávislost kritiky v Maďarsku Expanze internetu, změna čtenářských návyků, ale také chronický nedostatek autorů a autorek, přetížení redakcí i ekologická hlediska vedou stejně jako v jiných zemích k poklesu nákladu oborových časopisů. V Maďarsku je však tento pokles mnohem markantnější, protože jde také o přímý důsledek absence demokracie a likvidace nezávislého tisku.
Kritika jako taková se v maďarské veřejné sféře ocitá v mimořádně nelehkém postavení. Musí dokazovat svou důležitost ve společnosti, v níž předseda vlády od roku 2006 nevystupuje v předvolebních diskuzích a ve které jsou opoziční novináři pravidelně vykazováni z tiskových konferencí, protože nemají být „kritičtí“, ale jít svými otázkami dotazovanému na ruku. Státní média jsou plně ovládána vládní stranou, a to už od okamžiku jejího nástupu k moci v roce 2010, kdy byla jedním z prvních opatření změna mediálního zákona. V tomto systému, nazvaném „Systém národní spolupráce“ (Nemzeti Együttműködés Rendszere – NER), který je cynicky postaven právě na totální absenci domluvy a koordinace, už spolu nemluví ani příslušníci obou „táborů“ divadelní obce: ti, kteří jsou blízcí vládě, a opačný, v daném případě kritický tábor.
Typickým rysem nedemokratických režimů však je, že pojmy jako „kritika“ a „nezávislost“ nejsou bezpodmínečně jasné ani v odborných kruzích bez ohledu na jejich politickou afinitu. Jako postsocialistická země jsme se již dříve naučili, že působit v opozici či subkultuře znamená v mnoha případech spíše šíření, nikoli překračování daného hegemonického systému. V Maďarsku je dnes například čím dál méně časopisů, které dosud samy odpovídají za výběr obsahu a jejichž redakce mohou autonomně rozhodovat o tom, jaký materiál budou publikovat. Příčinou je finanční závislost, kdy většina periodik, v reakci na evidentně politicky motivované přidělování finančních zdrojů, přijímá peníze výměnou za psaní recenzí a kritik, aniž by se čtenáři dozvěděli, že jde o placený obsah. Tento systém, navzdory veškerým tvrzením, ovlivňuje publikovaná kritická hodnocení, ale především je narušena právě i svoboda výběru, která je pro nezávislý tisk nezbytná. Podle většiny průzkumů ovlivňují média veřejnost mnohem výrazněji výběrem „agendy“ než předkládanými názory…