Šestkrát šest krát tři

Pro letošní ročník Světa a divadla jsme naplánovali seriál s pracovním názvem „hovory s techniky“. Cílem je podívat se na divadelní provoz trochu jiným způsobem, než bývá obvyklé: optikou těch, kteří zůstávají neviditelní, ale přitom jsou v každém divadle zcela nepostradatelní. Zároveň bychom rádi porovnali postavení a možnosti, které má technika na různě velkých scénách, od Rubínu po Národní divadlo. Začínáme v A studiu Rubín, kde technickou složku už takříkajíc od nepaměti představuje jediná osoba, David Oupor. Známe se léta, takže nebudeme ani v tomto rozhovoru předstírat vykání.

Jak dlouho už v Rubínu pracuješ? Pokud se nemýlím, jsi tu služebně nejstarší zaměstnanec…
Pokud nebudeme počítat Ondru Pavelku, herce a předsedu správní rady, tak ano. Já jsem do divadla nastoupil v listopadu 2005.

Jaký je ten vztah s divadlem po formální stránce?
Pracuji tu na plný úvazek. Jsem jeden ze dvou zaměstnanců A studia Rubín.

To znamená, že do divadla chodíš každý den bez ohledu na to, co se hraje, nebo je tvoje přítomnost vázaná na konkrétní inscenace či projekty?
Kdybych to řekl hodně nadneseně, tak jsem šéftechnikem a mám na starosti provoz divadla po technické stránce. Byly doby, kdy jsem tu byl úplně sám. Což je varianta, kterou nemám rád. Už proto, že kdyby se se mnou nedejbože něco stalo, tak by se muselo osmdesát procent představení zrušit, protože je nikdo jiný neumí. Takže se dnes snažím, aby vždycky existovala možnost náhrady. V zásadě je situace taková, že když je představení na fermanu, předpokládá se, že ho budu dělat já. Párkrát do měsíce ale máme různé hostovačky a u těch je domluvené, že za mě někdo zaskočí. Ten pak pracuje na dohodu, která se týká konkrétní inscenace.

Standardem tedy je, že se o každou inscenaci stará jeden technik?
Mělo by to tak být. Každé představení by měl kompletně zvládnout jeden technik. Jsou ale výjimky, a pokud jsou potřeba dva lidi, je to pro nás problém: někdo musí mít čas a musíme ho z něčeho zaplatit.

Konkrétně to tedy znamená, že když se večer hraje, musíš nanosit ze skladu kulisy a rekvizity, všechno připravit, potom představení nazvučit, nasvítit a nakonec zase všechno uklidit?
Přesně tak.

V Rubínu není stálý soubor, takže se tu tvůrci střídají. Pokud bychom se na to podívali z druhé strany, mohou si přivést nějakého svého technika, nebo prostě „dostanou tebe“ a nejede přes to vlak?
Pokud je to v naší produkci, tak by to tak mělo být. Hostovačky mohou mít vlastní techniky a my pak děláme pouze takzvaný technický dozor, to jest ukážeme jim, jak tu co funguje. I když právě teď, v případě naší poslední inscenace asfalt asfalt asfalt, nastala situace, na kterou ses ptal a kterou jsem tu ještě za těch dvacet let snad nezažil: režisér Martin Krupa si přivedl dva své techniky, takže já jsem v tomto případě jenom kulisák a technický dozor.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU