DĚKUJEME
Jsem novinář a toto je sloupek
Když se mě šéfredaktor David Slížek, uctivá poklona, pokusil odradit od práce v redakci tohoto listu, činil tak slovy, že mi nemůže nabídnout než krev, pot a sloupky. Se zápalem člověka, který ví kulové, jsem odtušil, že jsem měl beztak v plánu na chalupě budovat plot, což je z definice přesně totéž. Zapátral jsem na internetu, co že to takový sloupek vlastně je a očekávaný výsledek se dostavil, od té doby mi počítač, telefon, lednice, vysavač i holicí strojek nabízejí reklamy na žiletkový drát, tvárnice a betonové bloky. Nebudeme si to komplikovat: wikipedia.org, heslo: „Sloupek (žurnalistika)“.
Přečetl jeden ze tří odstavců a stal se odborníkem.
Teprve s odstupem několika minut mi došlo, co jsem provedl. Veškerá uvěřitelnost, autenticita a srdíčko je v prachu! Jsem infikovaný věděním. Před psaním novinového článku jsem nastudoval hodnověrný zdroj a dokonce jsem ho uvedl. Jsem ztracen. Stal jsem se etablovaným novinářem a slušný člověk mi už nikdy nic neuvěří. Mojí svrchovanou povinností odteď bude tajit před vámi ufo, mlčet o všem, co je nezbytné sdílet, než to smažou, krýt židozednářská spiknutí a svojí prostou existencí podrývat autoritu bílého heterosexuálního muže.
Zařadil jsem se mezi všetky ty Motejlke, Šídle a jiné, co berou sto, dvě stě tisíc měsíčně, a i kdybych zemřel vyčerpáním na klávesnici, zůstanu darmožroutem, kterého sice neplatí neziskovka, ale mohla by, a který i kdyby pracoval, nikdy nebude makat. Přesto jsem se rozhodl bojovat o čtenářské emoce a získat vás na svoji stranu. Nikdo jiný se vás tak nezastane. Zeptám se vás, co chcete slyšet, a pak vám to napíšu. Pokusím se přinést dokonale tragickou reportáž o tom, že houby nerostou. Nic neumím, ničemu nerozumím a mám jasný názor, ten váš. Mimochodem, víte, že o tomhle se nesmí psát?
A víte co? Tady ten jeden odstavec máte taky: „Sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje. Na rozdíl od fejetonu je sloupek stručnější, obvykle nepřesahuje jeden sloupek novinové sazby.“ Zdroj: wikipedia.org
Jan Duchek je autor, režisér, herec a hlavní hybatel Kočovného divadla AdHoc. Soubor patří v posledních letech k divácky nejúspěšnějším a zároveň kritikou oceňovaným českým amatérským souborům, operní parodie Zmrazovač – Il Congelatore (premiéra v roce 2013) již překonala stovku repríz. V roce 2021 se Duchek jako autor písňových textů podílel též na scénáři inscenace brněnského BuranTeatru Čarodky aneb Žena bez espritu a muž s fluidem hledají společnou chemii. Otiskujeme výběr ze sloupků a vinných recenzí, které Duchek psal v letech 2019–2022 pro Zpravodaj Jiráskova Hronova.
celý výběr najdete v čísle
