Maso

Artur Pałyga
MASO
(Mieşo)

přeložil Jiří Vondráček

2m, 2ž, tanečníci
 
Synopse:
     Politik Stefan spěchá na zasedání vlády, když v odlehlé uličce narazí na Hlavu, starou ženy vyčnívající z díry. Nejprve se jí chce vyhnout, ale pak se nechá zatáhnout do hovoru (bojí se ostatně, zda nejde o skrytou kameru). Zbědovaná žena je prý v díře již delší dobu a kromě stížností na nevděk potomků, společnost a hrozný život vůbec, ji především zajímá, zda se nerozbila lahev s vodkou, kterou má v tašce. U evidentně neoliberálního politika Stefana nachází zprvu pramálo pochopení, ale nakonec se přeci jen rozhodne jí pomoct („Politici jsou taky lidi, to si zapamatujte.“) Sám ale ženu bez poškození vytáhnout nedokáže (nehledě na to, že děsně smrdí). Naštěstí ale přichází Člověk Kůň (čas od času dokonce řehtá), který prý také býval ve vládě, ale rozhodl se prorazit na poli literatury a teď chodí po světě a na potkání vykládá zajímavá fakta („Věděli jste, že jeden japonský judista si udělal kýlu?“). Nabídne pomocnou ruku, ale nejdřív vytáhne ze Stefana dvacku na nákup nové vodky a něčeho k zakousnutí. K Politikovu překvapení se opravdu vrátí s nákupem a v doprovodu Anety, moderní mladé dívky, které je svět politiky cizí a dokonce se jí při výčtu Stefanových zájmů dělá špatně. Člověk Kůň s Anetou nakonec Stefana přesvědčí, že není třeba Hlavu vytahovat. Šlo by jen o jednorázovou pomoc a pak už by si jí nikdo – a především ne Stefan – nevšímal. Mnohem lepší je prý dělat jí v její bídě společnost. Za zvuku hudby z Anetina mobilu a s pomocí nakoupené vodky se rozjede malá pouliční párty, kterou korunuje Člověk Kůň recitací své značně dadaistické básně Návrat bohů (tancem ji provází tanečníci, kteří se sem spustí na lanech).