Podoby ženské síly (několik zastavení z podzimního Berlína)

Platforma PerformCzech ve spolupráci s Českým střediskem AICT vypsala na podzim loňského roku dvě stáže pro divadelní kritiky a publicisty v zahraničních redakcích. Osloveno jich bylo původně více, ale ukázalo se, že není úplně snadné najít v Evropě divadelně-orientovaný časopis, který by měl zázemí pojmout stážistu, tedy disponoval prostory a kontinuálním časem, v němž by se v daných prostorách mohl stážistovi věnovat. Práce redaktorů má často podobu drobného čtvrt úvazku přidaného k dalším pracovním poměrům, je roztříštěná doma po večerech a není také úplně neobvyklé, že jsou redaktoři prekérní prací nadměrně zahlceni. Představa, že by do takového ne-časoprostoru měl vstoupit stážista a redaktor se mu pokoušel vysvětlit, jak dělá něco, o čem sám není přesvědčen, že je vůbec možné, je absurdní. Koordinátorce Barboře Formánkové se přesto podařilo najít dva ostrůvky, které projevily velkorysou ochotu novice troskotající divadelní publicistiky po dobu dvou týdnů hostit: slovenský měsíčník kød – konkrétne o divadle a jeho starší německý protějšek Theater der Zeit. Právě do druhé zmíněné redakce jsem se krátce před koncem října vypravila.

na stáži v TdZ Časopis Theater der Zeit (krátce TdZ) je měsíčník orientovaný na divadlo a kulturní politiku. Založen byl ve východním Berlíně v roce 1946 a od té doby patří k předním divadelním časopisům, které pokrývají širší německojazyčnou oblast. Od roku 1996 při něm působí také stejnojmenné nakladatelství, které vydává knihy z oblasti divadla a kultury. Zázemí k uvítání stážisty má TdZ velkorysé, k nemalým redakčním prostorům v přízemí historického domu v oblíbené čtvrti Prenzlauer Berg přiléhá vlastní divadelní knihkupectví Einar & Bert, které zároveň slouží jako kavárna. Nenechme se však zmást, ani zde není stav kulturní publicistiky ideální: v posledních letech byla redakce nucena propouštět zaměstnance a zkracovat úvazky.
TdZ začleňuje stážisty do svého chodu pravidelně. Obvykle jsou jimi studenti divadelních věd, kteří zůstávají v redakčním procesu dva měsíce. Poté se dojati loučí, zapisují do knihy stážistů svá poděkování a nadále setrvávají ve spojení s redakcí, již navštěvují a píší pro ni. A upřímně, není divu. Kultura jakési kolegiálně-pedagogické vřelosti je na straně německé redakce skutečně vysoká. Je znát, že mají zaběhnutou osvědčenou praxi a vědí, co to znamená profesionálně kultivovat pracovní prostředí skrze navazování vztahů a předávání know-how. Ačkoli dvoutýdenní hostování zahraniční stážistky bylo experimentem i pro TdZ a bylo patrné, že sami redaktoři ohledávají, co takové setkání může přinést, ujali se ho s nesmírnou otevřeností a velkomyslností. Ta se projevovala jak drobnými pozornostmi, tak každodenním zapřádáním rozhovorů a zájmem o perspektivu, kterou do redakce vnáší člověk přicházející zvenku. Mezi mé úkoly tak patřilo vypracování analýzy zářijového a říjnového čísla a její odprezentování na videokonferenci redakce s přispěvateli z ostatních spolkových zemí (následovala živá diskuse) nebo příprava kritického textu pro TdZ. K tomu šéfredaktor Thomas Irmer požadoval, abych přišla s něčím, co nikdo jiný napsat nemůže, tedy abych uplatnila svou jedinečnou (českou, generační…) expertízu.
Vedle zasvěcení do redakční práce považovali němečtí kolegové za klíčovou část stáže poskytnutí komplexního vhledu do současné německé divadelní kultury. Šéfredaktor laskavě dbal na to, abych byla každý večer někde v divadle a ideálně v jiném. Lístky jsem si zařizovala sama skrze redakční e-mail a bylo naprostou samozřejmostí, že mi divadla poskytla lístek okamžitě, zdarma a na vynikající místo – i v případě, že nešlo o premiéru nebo bylo představení vyprodané. V průběhu dvanácti dní se mi tak podařilo navštívit celkem devět různých berlínských scén, od velkých divadelních domů přes divadlo pro děti až po alternativní prostory zaměřené na výzkum a experiment. K bližšímu prozkoumání vybírám zastavení ze tří institucí, do kterých jsem zavítala opakovaně.