DĚKUJEME
Dovolte mi, jako "spoluúčastnici" vzniku Cen Alfréda Radoka a nějakou dobu i tajemnici Nadačního fondu A.R., několik poznámek do diskuse.
1. Ani po půl roce mě nepřestává udivovat iracionalita a nezodpovědnost, s jakou správní rada NF CAR rozhodla o zrušení prvních polistopadových divadelních ocenění s více než dvacetiletou a tradicí a všeobecným respektem. Zachovala se hloupě a zcela proti smyslu odkazu Alfréda Radoka, o který má dbát. Způsob, jakým své rozhodnutí oznámila, a neschopnost ho vysvětlit má v kontextu oslav sta let od Radokova narození charakter trapné gogolovské grotesky.
2. CAR byla z mého pohledu a novinářské zkušenosti dobrá a fungující značka. Vážnost jí kromě Radokova jména dodávali také ocenění tvůrci a jejich práce. A tady je jeden moment, který mě znejisťuje: proč se nikdo z těch, kteří ocenění hrdě uvádějí ve svých životopisech, neohradil a veřejně se nezeptal správní rady na důvod jejího rozhodnutí. Nevím, co to přesně znamená, ale mám pocit, že by bylo dobré tuhle věc nepřehlédnout.
3. Značka CAR přestala existovat a nelze, než to přijmout jako fakt. Světu a divadlu, potažmo české divadelní kritice, která o udělení cen rozhodovala, ovšem zůstalo to nejdůležitější - s nadsázkou řečeno - "patent": průhledný a demokratický postup, kterým se o ní hlasovalo. Kritická anketa SADu byla každý rok svébytnou bilancí českého divadla a spoluvytvářela jeho paměť . O smyslu jejího pokračování v tradiční podobě nepochybuji.
4. Tuto nepřetržitou kontinuitu je třeba zdůrazňovat, o ní opírat pokračování cen, ať už je nakonec pojmenujeme jakkoliv. Koneckonců, jejich jméno se v čase stejně proměňovalo. Líbí se mi nápad použít s odkazem na Thálie ženský tvar Radokova jména a udělovat Alfrédu. Stejně dobře to může být prostě Cena divadelní kritiky, což nakonec vystihuje přesně její podstatu.
5. Ještě praktická poznámka. Když se ohlídnu do minulosti - vidím, že problém s nevypočitatelným partnerstvím agentury Aura-pont a Nadace či Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka, který postupně ovládla, tu byl od počátku. Ceny za těch dvacet let prošly několika krizemi, kdy se jejich budoucnost jevila jako velmi nejistá. Beru současnou situaci i optimisticky jako příležitost k "restartu" cen české divadelní kritiky, a to bez zátěže peripetiemi bývalé spolupráce.
Marie Reslová
