Novopacký masakr (Celý život nestačí v Klicperově divadle)

Hru Celý život nestačí napsal rodilý Hradečák Levínský údajně na objednávku Jana Friče, režiséra inscenace v Klicperově divadle: „Dal jsem mu zadání, aby to bylo o podkrkonošském spiritismu, poněvadž krajová dramaturgie se vždycky hodí a zároveň tam mám taky kořeny.“ Hercům pro zábavu si režisér přál „nějaké vraždy a legrace s krví“ a taky „moment, kdy se něco pohybuje po stole, aby mohl být kulisák pod ním schovaný s magnetem“. Tak popsal Frič (není vyloučeno, že s nadsázkou) počátek práce na inscenaci. Obsazení prý vybrali s autorem společně a ten pak psal hercům role na tělo.
Režisérovy požadavky splnil Levínský beze zbytku. Jeho černá komedie vyrůstá z tradovaného spiritismu, prapodivně prorostlého s lidovou zbožností a ezoterikou. Odehrává se v současnosti, v novopacké pekárně a cukrárně Pythonka z Endoru (Biblická čarodějnice z Endoru vyvolala na přání krále Saula ducha proroka Samuela.), ve městě v minulosti pověstném právě intenzivním pěstováním „duchověrectví“. Říká se dokonce, že zdejší obyvatelstvo je k napojení na astrální sféry zvlášť disponované, o čemž svědčí i expozice v místním muzeu s výstavou tzv. medijních kreseb, jež vznikaly během spiritistických seancí.
Možná je dobré zmínit, že na počátku minulého století spiritismus rozhodně nebyl záležitostí několika pověrčivých magorů, jak bychom si mohli dnes myslet, ale poměrně rozšířeným náboženským hnutím založeným na víře v posmrtný život, reinkarnaci a možnosti komunikovat s duchy. Sám T. G. Masaryk podle Wikipedie odhadl počet jeho příznivců v českých zemích na dvě stě až tři sta tisíc, program k hradecké inscenaci uvádí až půl milionu. Scházeli se v kroužcích s vlasteneckými názvy a kromě provozování spiritistických seancí také dbali na zdravý životní styl bez alkoholu.
Mezi členy jednoho takového kroužku, ovšem v roce 2023, se nacházíme v Levínského hře. Vedle naivního spiritismu osazenstvo pekárny s nadšením pěstuje též další podkrkonošskou tradici, a sice ochotnické divadlo. Obě aktivity jsou místy k nerozeznání: hned na začátku probíhá duchařská seance, jež je součástí divadelní zkoušky spiritistického dramatu Na prahu věčnosti. Kromě těchto bohulibých zálib jsou Levínského postavy nadány zvláštním způsobem myšlení odtrženým od reality podobně, jak se to stává vyznavačům alternativních pravd. V souvislosti s vírou v posmrtný život to představuje doslova vražednou kombinaci. Zápletka je jednoduchá, přiměřeně magorská, ale řemeslně pěkně zkonstruovaná. Vše se odehraje za mrazivého březnového rána v zázemí pekárny, a to mezi 4:48 a 6:05. Čas má zásadní význam pro probíhající seance, které je třeba „stihnout“ do určité doby, což spolehlivě stupňuje naléhavost dramatické situace.