Zápas o Bílou nemoc, verze 2023 (Čapkova hra v Divadle ABC)

Kryštof Krhovják, který v Bílé nemoci Městských divadel pražských cituje z recenzí po prvním uvedení hry v roce 1937, by mohl při dalších reprízách přidávat i naše dnešní reakce na Čapkův opus, potažmo jevištní dílo Michala Dočekala. Zdají se být podobně rozporuplné jako tehdy. „Divák si může znovu potvrdit, že Karel Čapek občas jako dramatik zatracovaný má stále co říci a co víc – ve svém díle byl i jasnozřivý a dokázal předvídat jevy a události hodně vzdálené.“ (Machalická, J.: Nakonec rozhoduje dav in Lidové noviny, 28. 4. 2023, s 8.) – „Bílá nemoc nepřinesla na současnou divadelní scénu bohužel nic nového. Obstojí snad jako opakování maturitní otázky.“ (Hrdinová, R.: Bílou nemoc ani Donutil nespasí in Právo, 28. 4. 2023, s. 13.) Tolik zcela rozdílné pohledy z pera dvou zkušených a respektovaných kritiček. Pokud se profesionální recenzenti vesměs shodují v tom, že inscenace důvod k uvedení Čapkovy hry veskrze neobhájila, pak – zdá se – diváci jsou spíše opačného názoru. Uvedení provázejí potlesky vestoje a představení jsou od dubnové premiéry do konce sezony vyprodaná. Ti, kdo již dílo viděli, píší na webu i-divadlo.cz o „povedené aktualizaci klasického díla“, „silném dojmu a zážitku“, nadčasovém a aktuálním Čapkovi.
Autora tohoto textu při reprízách 26. a 28. dubna zaujala pozornost a soustředění, s nimiž diváci jeviště sledovali. Snad až s jakýmsi posvátným chvěním. Neboť Bílá nemoc – třebaže lze mít o jejích dramatických kvalitách pochybnosti – je spolu s autorovým tragickým závěrem života hluboce zakořeněna v našem kulturním podvědomí jako cosi vysoce mravního, spravedlivého a nás přesahujícího. Žádné jiné české dramatické dílo není tak osudově spjato s naší historií. Vášnivý zápas o Bílou nemoc po premiéře v roce 1937, nepochopení, nenávistné útoky, výhružky a výsměch, které Čapek za své bytostně humanistické a pacifistické dílo vpředvečer druhé světové války sklidil, jsou jedním z krutých paradoxů českých moderních dějin. Bílá nemoc proto není osamoceným, řekněme bezpříznakovým, textem.
Bezprecedentní události posledních let ke hře znovu připoutaly pozornost divadelních tvůrců. V listopadu 2020 natočili prostřednictvím aplikace Zoom Bílou nemoc herci z plzeňského Divadla J.K.Tyla (k vidění na YouTube), v dubnu 2021 vznikl v prostorách mladoboleslavského divadla film rovněž určený pro on-line prostor (nyní na Dramoxu). V anotacích k oběma dílům tvůrci hovoří o zřejmé paralele s koronavirovou pandemií, vidí však i další podoby s dneškem. „Opět čelíme situaci, která otřásá v základech principy demokratických společností a morálky.“ (Viz https://www.mdmb.cz/hra/bila-nemoc-2021-on-line.) Po přestání pandemie vypukla na evropském kontinentu 24. února 2022 největší válka od té, před níž varoval Čapek. Válka, která, ač nás přímo neohrožuje, změnila i naše životy. Kromě šoku a psychického náporu se potýkáme s migrační a energetickou krizí a s bezprecedentní inflací, jež téměř ze dne na den smazala dlouhé a postupné bohatnutí země. Společnost je rozdělená stejně jako během migrační krize a pandemie. Václavské náměstí plní hlasy volající po sesazení demokratické vlády a za provolávání hesel o míru se přitakává agresorovi a vrahovi. „Dnešní světový konflikt spočívá ve srážce dvou velikých antagonických ideálů. Je to konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur,“ napsal Čapek v předmluvě k Bílé nemoci a stejně tak to stojí dnes v programu k inscenaci v MDP.