Když jsou ženy nešťastné (Lukáš Brutovský v Praze)

„A já si říkám: tohle není válka. Ve válce platí zákony, předpisy, pravidla. Tohle je genocida.
Vyhlazují nás.“
Marina Carr: Hekuba

Utrpení trojských žen v inscenaci Hekuba Slovenského komorního divadla Martin uvedené 8. října v pražské Komedii rezonovalo mrazivě a tragicky s přibývajícími zprávami, fotografiemi a videi z židovského státu, na který den předtím zaútočilo teroristické hnutí Hamás. Ač to mnozí ve dvacátých letech 21. století odmítáme přijmout, válka a s ní spojená nezměrná bolest nevinných a bezbranných obětí se stala součástí našeho žití. Zatímco Marek Geišberg jako Agamemnon líčil na jevišti do podrobností brutální zavraždění mladé Polyxeny, přinášela sociální síť X podobné záběry. Antika nemohla být současnější.
Martinští uvedli zmiňovaného říjnového dne v Praze tři inscenace, které umělecký šéf divadla režisér Lukáš Brutovský a dramaturg Miro Dacho spojili v celek nazvaný „Re: Cyklus“. Iokasté, Hekuba a Bačova žena se zamýšlejí nad údělem žen v minulosti (minulosti?) a ptají se též po tom, jaký prostor je ženám v příbězích a dějinách vyprávěných muži vyhrazen a jaká je vůbec autenticita a věrohodnost takového vyprávění. Ať už je muž hrdinou, napišme raději „hrdinou“, od Troje, pastevcem na Slovensku na začátku 20. století nebo současným frajírkem v lesklé teplákové soupravě posedlým pushupy a planky (Petr Konáš v Iokasté), odsouvá ženu a její příběh na vedlejší kolej. Eurydiké v Iokasté je na důležitou poradu takových mastodontů jako jsou Donald Trump a Miloš Zeman pozvána pouze proto, aby vařila kávu. Ženin příběh, její „me too“ nemá v mýtu místo, jak říká na začátku představení Jana Oľhová. Když už se žena „ke slovu dostane, nikdo ji neslyší“, upozorňuje v reflexi inscenace publikované v tomto časopise Natálie Bulvasová. (viz Bulvasová, N.: O příbězích, které ještě neumíme vyprávět in Svět a divadlo, SAD 1/2023, s. 99. Vzhledem k textu N. Bulvasové se v této reflexi již dále budu inscenací Iokasté, kterou Slovenského komorní divadlo Martin vytvořilo ve spolupráci s Městskými divadly pražskými, zabývat jen okrajově.)