Připrav se, hrajem (Lunetic v NoDu, Love Songy ve Venuši)

„Stačí prolomit led a poslouchat tóny, co mají kouzlo všemocný.“ V prostorech pražského Divadla NoD se diváci usazují do hlediště ve tvaru U, uprostřed se čtveřice tanečníků rozcvičuje, a z reproduktorů zní taneční hity devadesátých let. Tvůrčí tandem „Janek & Natálka“, jenž je zároveň uměleckým vedením Divadla NoD, se ve svých inscenacích dlouhodobě věnuje popkulturním fenoménům. Popisují v nich například strasti komiksových hrdinů nebo hrají s diváky „táborovku“ Městečko Palermo usíná. V roce 2019 se naopak vrátili k té největší klasice, když vytvořili divadelní pokračování Písma svatého – Bible 2. V listopadu 2021 představili režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou inscenaci The Legend of Lunetic, jež poukazuje na dvě důležité skutečnosti, Češi se dokáží bavit na účet své vlastní blbosti a neuvěřitelné sny se zdaleka neplní jenom v Americe.
Skupina Lunetic (Václav Jelínek, Martin Kocián, Aleš Lehký, David Škach) je dodnes nejúspěšnější kapelou v dějinách české hudby. Kvarteto mladých zpěváků z Mostu a Litvínova se roku 1995 stala modlou mládeže a rozpoutala českou obdobu beatlemánie. Inspirováni americkým a britským popových trhem, na němž v té době bodovaly boybandy jako Backstreet boys, *NSYNC nebo Take That, dokázali, že na Východě to umíme minimálně stejně dobře. Od té doby uplynulo už více než dvacet let a při poslechu písní Máma nebo Dotyky člověk nevěřícně kroutí hlavou. Vzápětí si ale začne podupávat nohou, pak zvýší hlasitost na maximum a vrací se zpět do období ledvinek, barevných šusťákových souprav a šumivých lízátek ve tvaru nohy. The Legend of Lunetic stojí na dvou pilířích – nostalgii a ironické reflexi. Tvůrci, dospívající právě v období devadesátých let, hledají v inscenaci odpověď na otázku – co zapříčinilo, že se tehdy pubertální mládež zbláznila do takového kýče? S notnou dávkou nadsázky pak rekonstruují události, které vedly k lunetickému transu.
Na počátku všeho byl meteorit, který měl na konci února 1995 vstoupit do atmosféry a jehož úlomky dopadly do Čech a Moldávie. A aby toho totiž nebylo málo, na konci devadesátých let se v éteru objevilo ještě moldavské hudební uskupení O-Zone. Čtveřice herců – Láďa Karda, Lumíra Přichystalová (Na repríze 15.12.2021 zaskakoval režisér Janek Lesák.), Martin Cikán a Jan Strýček – zakresluje na pojízdnou tabuli fixou přibližná místa dopadu jednotlivých fragmentů, které ilustrují malými disko koulemi. Z dalšího výkladu vyplývá, že jeden z úlomků dopadl na území Mlékárny Hlinsko, která v té době vyráběla oblíbený pamlsek – ochucené mléko Kravík. Skrz tenká plastová brčka, aniž by to tehdy kdokoliv tušil, proudila do českého národa síla disko meteoritu. Zábrany, společně s kritickým uvažováním, se pomalu rozplývaly.
V tu chvíli nastupují na scénu čtyři mladíci ze severovýchodu a anglické slovo lunatic počešťují na Lunetic. Nejprve zpívají anglicky a trochu k tomu tancují; vystupují například v nechvalně proslulém pražském tanečním a striptýzovém klubu Discoland Sylvie. Až teprve s hitem Máma, k němuž napsal text producent Stano Šimor, se z Luneticu stává fenomén. Čtveřice zpěváků v inscenaci vzpomíná, jak jim zpívat o mámě ve dvaceti letech připadalo „trapný“. Ovšem viděno s odstupem, zpívat místo o objektu milostného zájmu o matce byla volba, která se vyplatila.