Kouzlo poloprofesionálů (Mafia Remaster)

Koncept Televize Estráda není úplně snadné ve zkratce představit. Jde o téměř výlučně virtuálně fungující a tedy fiktivní mediální společnost s jasně vymezenými postavami zaměstnanců. Ti žijí svůj sice imaginární, ale komplexní život převážně prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích, ať už mluvíme o Facebooku, YouTube nebo Instagramu. Kromě digitální stopy mají jednotliví zaměstnanci Televize Estráda i fyzická, byť neživá těla v podobě nejrůznějších výtvarně suverénně pojatých loutek. Většina z nich jsou marionety na drátě, případně loutky typu manekýn; nejčastěji panenky Barbie a jim podobné. (poznámka redakce: Televizi Estráda se věnoval SAD 3/2021 v bloku Vize... jiné televize.)
Je však hned třeba uvést, že při přípravě na návštěvu představení Mafia Remaster by se mi více než poznávání vlastností a vzájemných vztahů mezi osazenstvem této nestandardní televizní společnosti vyplatilo naplnit čas hraním počítačové hry Mafia: The City of Lost Heaven. V tom se zatím poslední inscenace Estrády liší například od filmu Westráda (jehož projekce následovala po představení Mafia Remaster v Krenovka Inkubátoru), nebo od inscenace Luna. (poznámka redakce: Psala o ní Eliška Raiterová v článku Choutky na podivné loutky, SAD 5/2020.) V těch jsou totiž do hlavních rolí obsazené právě postavičky známé z pravidelných pořadů i kvaziautentického zákulisí Televize Estráda. (Minimálně Westrádě to pak dodává na jakémsi metahumoru.) V Mafia Remaster se však tvůrci tohoto několik let budovaného fikčního světa vzdali a vystačili si se zapůjčením cizích výtvorů. Zkrátka na (zde hodně pomyslná) divadelní prkna převedli úspěšnou českou počítačovou hru, a to včetně prvků původní zápletky i postav.