Insomnický líbesbríf pro Ústí nad Labem (ohlédnutí za érou Davida Šiktance)

Těžko začít jinak než trochu osobně. Právě za Šiktancovy éry jsem totiž získal svou vůbec první zkušenost s tímto pozoruhodným severočeským divadlem – Svatojánský oheň (Premiéra 14. 10. 2022, derniéra 12. 4. 2024.), adaptace pohádky režisérova dědečka Karla Šiktance, pro mne byla vstupenkou do divadla, které od té doby sleduji nepřetržitě.

dětem vstříc Příběh o mladém Matoušovi (Petr Uhlík), který si při přeskoku ohně zohyzdil tvář a následně byl pronásledován obavami, že jeho milá Cilka (Annette Nesvadbová) ho kvůli tomu nebude chtít, nevydržel na repertoáru ani dva roky a sám režisér inscenaci nepovažoval za příliš zdařilou. I v tomhle jsme spolu zdvořile polemizovali stejně jako několikrát potom.
Šiktancovi se totiž ve Svatojánském ohni povedlo přesně vyvážit efektně fantazijní pohádkovou divadelnost s morálním poselstvím. Nadčasové, nepřehlédnutelné, ale zároveň nikoli zbytečně doslovně zdůrazňované téma vlastních strachů, kterým připisujeme mnohem větší děsivost, než jakou doopravdy disponují, se tu snoubilo s výtečným herectvím ústeckého ansámblu. Ústřední pár v podání Uhlíka a Nesvadbové dokázal během necelé hodiny projít vývojem od ztřeštěných puberťáků k zodpovědným, odvážným dospělým, kteří jsou schopni postavit se nepřízni osudu. V menší, ovšem výrazné dvojroli Dědečka a Strážce ohně pak dostal prostor doyen souboru Jaroslav Achab Haidler přesně v poloze, jež mu perfektně sedí – záhadného staršího mužíka, který za tenkou maskou nevzrušeného životního rutinérství skrývá cosi skoro nadpřirozeného. Nezaměnitelný hluboký hlas s barvitou dikcí a specifická gestikulace mne okouzlily do té míry, že si Haidlerovy herecké tvorby od té doby s výraznějším zřetelem všímám i v dalších inscenacích.
Nebyl to ovšem jediný titul určený dětem, který za Šiktancovy éry v Činoherním studiu vznikl nebo se udržel na repertoáru z minulých sezon. Předchozí umělecký šéf a stálý člen hereckého souboru Jan Plouhar uvedl svou foglarovskou variaci Bratrstvo kočičí pracky a i text Tomáše Vůjtka Pašijová hra aneb O tom slavném zmrtvýchvstání, jehož inscenace byla nasazována pouze kolem velikonočních svátků a doplnila tak starší „vánoční“ počin Vánoční hra aneb O tom slavném narození, vzniknuvší roku 2017 pod vedením téhož režiséra. Kromě toho divadlo ještě dlouho hrálo též atraktivní protidrogový apel My děti ze stanice ZOO, který režisér Michal Skočovský nastudoval roku 2015 jako jednu z prvních inscenací po vítězství divadla v konfliktu s ústeckým magistrátem. (O krizi, která vyvrcholila v letech 2013-15, mluvil v SADu 4/2015 Vladimír Mikulka s tehdejším ředitelem ČS Vladimírem Čepkem - Mé ředitelování byla z nouze ctnost).

Nuckolls pro všechny Činoherní studio pod Šiktancovým vedením dvakrát spolupracovalo i s dlouholetým režisérem a bývalým uměleckým šéfem Filipem Nuckollsem, který v popisovaném období připravil dvě inscenace: Shakespearův Sen noci svatojánské a adaptaci románu Josefa Formánka Mluviti pravdu (O inscenaci psal Vladimír Mikulka v SADu 5/2022 - Ze severních krajů). Společná jim byla především široká divácká přístupnost a rozsáhlé obsazení využívající kromě kmenových členů a členek souboru i další osoby spojené s Činoherním studiem, ať už na pozici bývalých herců a hereček nebo zaměstnanců a zaměstnankyň z řad nehereckého personálu.
Hlavní deviza inscenace Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské (Premiéra 27. 6. 2019, derniéra 15. 9. 2024.) spočívala především v prostoru, kde byla uváděna. Šiktancovo vedení totiž nadále rozvíjelo tendenci Činoherního studia expandovat ven ze sálu ve Varšavské ulici, a v letních měsících tak diváci a divačky mohli navštívit představení jeho inscenací na četných adresách po celém Ústí: na koupališti v Brné, v atriu ústeckého muzea či v loděnici v Olšinkách. Nebo, asi nejspektakulárněji, přímo v areálu gotického hradu Střekov, který nabídl hrací prostor právě pro Sen noci svatojánské.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU