Swing High, Swing Low (dvakrát Ondřej Havelka v Městských divadlech pražských - ABC)

Když se řekne Ondřej Havelka, leckomu se pravděpodobně na první dobrou vybaví jeho orchestr Melody Makers, s nímž už třicet let hojně a úspěšně vystupuje. Vzápětí se možná vynoří trochu legrační mediální obrázek pomahače do kabátů a držiče dveří, který se nedokáže smířit s tím, že gentlemanství jednadvacátého století už může mít trochu jiné podoby (DRTINOVÁ, Daniela. Havelka: Gentlemanství vyprchalo. Když dámě podržíte dveře, už harašíte. Tak haraším. In: DVTV/Aktuálně.cz, 22. 9. 2019. Online. [cit. 1. 5. 2025].) Kromě toho je Havelka absolventem herectví na DAMU a operní režie na AMU. V tomto textu bude ale řeč především o další oblasti, do níž všestranný umělec zasáhl – režie dvou činoherně-hudebních inscenací, které připravil pro Městská divadla pražská, konkrétně pro scénu ABC.
Mírně klopotné označení obou počinů za činoherně-hudební je záměrné. Způsob, jakým Havelka své inscenace pojímá – kromě dvou zmíněných ještě třeba V rytmu swingu buší srdce mé v Národním divadle (Premiéra 10. 9. 2015, derniéra 27. 1. 2019.) –, se totiž vymyká zcela jednoznačnému určení. Vlastně se zdá být samostatným žánrem. Tvoří ho kombinace nenáročného příběhu navázaného na reálie dvacátého století, spousta jazzové a swingové hudby živě interpretované Melody Makers, pár tanečních čísel a celkové sexy balení je ozdobeno ještě oku lahodícími dobovými kostýmy. Přičemž výsledky tohoto postupu se mohou až překvapivě lišit. „Národní“ titul před deseti lety sliboval originální životní příběh hudebníka Jiřího Traxlera v přitažlivém revuálním hávu. Skvělé hudbě a dalším výše popsaným atraktivním prvkům však podrážela nohy úmorná tříhodinová délka volající po dramaturgických korekcích. Po letech se ke svému žánru Havelka vrátil hned dvakrát v Městských divadlech pražských – inscenacemi Zítra swing bude zníti všude (2021) a Neboj bejby, to je jazz! (2025) na scéně Divadla ABC.

dobře dochucená O’Macka První z nich se nenápadně trefila do doby, v níž byla uvedena. Premiéra se konala na konci června 2021, kdy se po covidové pauze divadelní provoz opět rozjížděl a bylo fajn se setkávat s optimisticky laděnými kusy. Přitom příběh, o kterém inscenovaný text Ondřeje Havelky a Martina Vačkáře pojednává, vždycky zas tak rozjuchaný není. Po druhé světové válce se do Prahy z USA vrací úspěšný světák Matthew O’Macka (Jiří Štrébl), aby se po mnoha letech setkal se svým synem Janem Omáčkou (Kryštof Krhovják). S hrůzou zjišťuje, že úkol vystudovat práva a stát se předním advokátem potomek rozhodně nesplnil. Zděšení se však promění v extatickou radost, když zjistí, že Jan místo toho vystupuje se svou kapelou Swing Dreamers – tu v inscenaci i se svými nástroji logicky představují členové Melody Makers. O’Macka, fanoušek této hudby, k níž přičichl právě v Americe, syna plně podpoří a zakoupí pro něj a jeho skupinu prostor v Hybernské ulici, kde vznikne jazzová kavárna U vítězných praporů. Na prestižní adresu si však brousí zuby též polomafián Viktor Jankovský (Jan Meduna), neboť po ní prahne jeho zpovykaná matka (Martin Zbrožek). Jankovský se tak snaží nové provozovně všemožně škodit, v čemž mu hraje do karet politická situace třetí republiky. Komunisté postupně obsazují klíčové pozice ve státní správě, a tak se po krátkém úspěšném období kavárna zavírá a O’Macka míří do exilu společně s novou partnerkou Helenou (Evellyn Pacoláková), kriminalistkou, která na něj byla nasazena, ovšem zamilovala se do něho. Janovi zanechává otec slušnou sumu, aby i v nových poměrech mohl jakž takž prosperovat, a předvídá, že za pár měsíců se vrátí. Což je samozřejmě, jak víme, tragický omyl.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU