DĚKUJEME
„Proč já mám řešit svou pošahanou rodinu?“ ptá se naštvaně náctiletá hlavní hrdinka v drakovském provedení Sofoklovy Antigony. Teenagerů, kteří svou pošahanou rodinu (a svoje místo v ní i mimo ni) žádným způsobem řešit nemusí, nebude mnoho. Prizmatem vývojové psychologie řeší Antigona skutečně všechny iniciační a formativní problémy vstupu do dospělosti, včetně přijetí úplné zodpovědnosti za sebe a za svá rozhodnutí. Motiv vzdoru či vzpoury, aktivního uplatnění vlastní vůle navzdory příkazům mocnějších, hledání vyššího imperativu (o to těžší, že se již dlouhodobě nelze opřít o jasně daný řád a příkazy bohů) – to vše z ní činí přitažlivou „současnou“ postavu, která se může snadno stát punkerkou (Antigona /Fuck You, Daddy/ v Činoherním studiu Ústí nad Labem) či šílenou vědkyní (Anti-Gone: Blackout v A studiu Rubín). A stejně tak adolescentkou, před níž v tomhle hormonálně rozbouřeném, emočně rozjitřeném období stojí zásadní úkoly: vyrovnat se se svou rolí v rámci rodiny (včetně bolesti způsobené odchodem otce) a vůbec poněkud extrémním rodinným zatížením, s první milostnou zkušeností, s nutkavou potřebou nalezení smyslu, s posměchem okolí, s ublížeností („Proč já?“). Není to malé břímě.
Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde
Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.
Článek bylo možné odemknout do čtvrtka, 10. listopadu 2022.
