JEDL dvakrát jinak (Utešitelka a Květy noci)

zrádné půvaby čertíka z krabičky Součástí divadelního spolku JEDL je od roku 2021 tzv. Dílna, tedy skupina mladých tvůrců, kteří uvádějí inscenace režírované Kristýnou Nebeskou a Maximem Bitto. Třetím počinem Dílny se stal autorský titul Utěšitelka, cílící na záludné a cynické manipulace zábavního průmyslu. Jde o volnou dramatizaci prózy Nathanaela Westa z třicátých let minulého století, vydané u nás pod názvem Přítelkyně osamělých srdcí. Titul odkazuje k rubrice komerčního časopisu, kam se čtenáři obracejí o radu se svým trápením, a k osudu autora této rubriky zvaného Utěšitelka (přestože se jedná o muže), který odpovídá – nebo má odpovídat – na zoufalé dopisy většinou opravdu nešťastných čtenářek a čtenářů v bezvýchodné situaci. (Údajně je inscenace jen volně inspirovaná Westovou novelou. Myslím si však, že kromě přirozené redukce děje a postav se jí dosti věrně drží. Jako další inspirační zdroje jsou v textech programu uvedeni např. Georges Bernanos, T. S. Eliot, Etty Hillesum.)
Hraje se v komorním prostůrku smíchovské Peškovky. Jeviště je tak malé, že se tam pět účinkujících herců sotva vejde. Scénografie Kláry Pavlíčkové a Hany Kessnerové je skromná (ačkoliv zprostředkovaně pojednává o agresivitě showbusinessu). Pár kabaretních oponek, židle, stůl. Ani kostýmy se příliš neodvázaly. Tmavé pánské obleky, vyžehlené i pomačkané, bílé košile či škrobená náprsenka. V dámské sérii se vyskytne „jásavější“ modrá, má však ironizující význam. Navzdory tomu představení nepůsobí asketicky, ve svém celku není minimalistické. Dochází zde totiž na „podvodné“, komediantské kabaretní kouzlo. A proč utrácet, když význam leží jinde. Důraz je kladen na herectví (ne vždy ještě zcela vyzrálé, má však k tomu určitě nakročeno), na souhru a na interpretaci tématu novely. Inscenátoři se uchýlili k formě retro kabaretu, vytvořili z ní rámec ovlivňující děj.
Kabaretním rámcem je vlastně nastolena situace divadla na divadle. A to v prvním výstupu hned dvojnásobně: Shrike (Goran Maiello), šéfredaktor periodika, je prezentován jako kabaretiér. Objeví se coby první účinkující před červenou oponou a vystřihne velmi zdařilou komickou etudu, v níž si hraje na loutku-marionetu na pomyslných drátcích. Herec představuje herce, který představuje loutku. Dalším vynikajícím výstupem je jeho principálsky vlezlý, ale svým způsobem půvabný a přitažlivý proslov v italštině (herec je italského původu). Nevíme, o co jde, ale je to zábava. Zároveň je podtržena kabaretiérova schopnost dělat si šprťouchlata ze svého bližního a hrát si s ním jako kočka s myší. Shrike (Shrike je anglicky ťuhýk, pták nabodávající své oběti na trny, jak se dočteme v programu.) je nejzajímavější postavou inscenace (i co se herecké profesionality týče). Hned na začátku nastaví velmi nefér pravidla hry: s vtipem demonstruje, že člověk je loutkou, jíž lze manipulovat. A to on dokonale ovládá. Manipuluje i sám sebou, ovšem dle vlastního záměru ďábelského demiurga. Přetvářka je mu vlastní. Je dobrý komediant, přestože dost pokleslý. Vůbec to neskrývá. Virtuóz klamu a mamu, eskamotér osudů, který si svou moc užívá. A jeho vyvolenou loutkou se stane právě redaktor rubriky Přítelkyně osamělých srdcí.
Představitel Utěšitelky Matěj Převrátil se ještě nezbavil stop herecké nejistoty, což režie šikovně zapojí do hry. Začínající pisálek se učí hrát partii s žíznivci po splněných snech, ale příliš mu to nejde. Nepůjde mu to nikdy. Nedávno byl ještě nepatřičně přecitlivělý. Místo cynismu, od něhož by se mohla redaktorova profesionální aktivita odrazit, se dostavuje jakási vyprázdněnost, kde se ještě tu a tam zakmitne náznak bolesti, údivu, nesouhlasu, strachu. Jeho bledá tvář raději nic nevyjadřuje, bezděky ale prozrazuje nevolnost. Pravý opak šéfa, manipulátora, který má svůj osud i osudy bližních pevně v rukou. Utěšitelka je atakován nesnesitelnými srdceryvnými výlevy dopisujících nešťastníků. Ty představují herci v celohlavových ostnatých maskách, které konkrétní figury vrhají do anonymity beztvarého obtěžujícího davu. Štvanec denních i nočních děsů, strnulý depresemi a strachem uprostřed nenechavých „vos“ (žadonících hlasů). Dovede dočasně manipulovat akorát tak se ženami (což ale herci příliš nevěříme), a to spíš náhodně.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU