Grácie

Jeviště je prázdné, hraje hudba. Předstoupí před nás Teddy alias Edward Gordon Craig, aby k nám promluvil. Má bílé vlasy, kabát a poutnickou hůl.
Teddy: No, takhle. Lidi se mě často ptají: „Jaké to je být génius?“ A já říkám: „Já nevím, nikdy jsem nebyl nic jiného.“ Nemám s čím srovnávat.
            Vždycky bylo jasné, že ze mě bude někdo. Jak taky jinak? Moje matka vyvolala revoluci v herectví.
            Tak co zbývalo mně? No jistě. Vyvolal jsem revoluci v divadle.
(Hudba zesílí. Na opačné straně jeviště se objeví Edith Craigová alias Edy. Je sporá, upravená, věcná.)
Edith: Lidi se mě často ptají: „Jaké to je mít za bratra génia?“ A já říkám: „To netuším, nikdy jsem takového neměla.“ Mám jednoho, co říká, že je génius, ale to není totéž. Pro mě je to prostě bráška Teddy. Předvádí se, jako vždycky.
            Moje matka byla největší herečka v anglických dějinách. Proto jsem byla vždycky odhodlaná být obyčejná.
(Hudba znovu zesílí a spatříme velké malované pozadí znázorňující benátské Rialto. Na jeviště se nahrnou herci v benátských kostýmech. V jejich středu se objeví Ellen Terryová — a přivítá ji zesílení světel. Je jí přes třicet, má světlé vlasy, znělý silný hlas a dokonalou dikci. Hraje Porcii v Kupci benátském.)
Ellen: Dar milosti se nedá vynutit,
zakrápá jen jak nebes vlažný déšť
v pozemská údolí. Jeť dvojím požehnáním:
jak tomu, kdo jej dává, tak kdo béře,
a nejmocnější jest při nejmocnějších:
mocnáři sluší líp než koruna.
To jeho žezlo značí světskou moc,
jest úcty, velebnosti příznakem,
na němžto postrach tkví a bázeň králů.
(Teddy nad matčiným výstupem pokrčí rameny.)
Teddy: Na herectví není nic zajímavého. Pro mě ne. Brzy jsem ho nechal. Jako každý, kdo má rozum.
Ellen: Nad žezlo to však stojí milost výš,
trůn její v srdcích králů zakotven,
samého Boha jesti příznakem.
(Ellen se odvrátí a scéna se rozplyne.)
Teddy: Jestli je vám čtyřicet a pořád hrajete divadlo, měli byste se nad sebou dost vážně zamyslet.
Edith: Inscenace mají existovat z nějakého důvodu. Jenom tehdy, když máme co říct. A víme, jak to říct jasně a zřetelně. Jestli nevíte, proč nějakou hru hrajete, tak ji nehrajte. Ušetříte obecenstvu spousty zbytečného trápení.
Teddy: Já nebyl špatný herec. Když jsem hrál Vodičku ve Veselých paničkách windsorských v Margate, řekla mi sestra Edy, že jsem byl snesitelný. A věřte, že to je od Edy velká poklona.

celou hru v překladu Michala Zahálky najdete pouze v tištěném vydání

DALŠÍ ČLÁNEK  
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU