DĚKUJEME
Kromě často citovaných charakteristických znaků jako je duchovní přesah, existenciální témata či vybičovaná exprese spojuje inscenace spolku JEDL také intenzita. Ta se projevuje různě – ať už hereckým výrazivem, vášnivým ohledáváním lidského nitra či mezních situací nebo zaujetím pro látku. (V této souvislosti mě napadá, zda ještě nějaký jiný soubor disponuje hned třemi inscenacemi z aktuálního repertoáru, jejichž název je proklamativním výkřikem zakončeným vykřičníkem – kromě nejnovější inscenace Tohle se stalo! jsou to ještě Ženy, držte huby!¨, premiéra 7. 2. 2023, a Míru zdar!, premiéra 18. 1. 2022.) Také proto má nejspíš JEDL své skalní příznivce i zaryté odpůrce; intenzita je kvalitou, která je pro každého snesitelná v jiné míře. Pro někoho je bytostnou potřebou a klíčem k prožitku, pro jiného může být únavná, agresivní až nesnesitelná. Intenzita sama o sobě pochopitelně není pro vyznění díla samospásná, dvě poslední inscenace JEDLu ji ale využívají a dávkují mimořádně zdařile. Zdá se, že v tomto ohledu půjde mladá generace pod taktovkou režisérského dua Kristýna Nebeská – Maxim Bitto ve stopách původního uskupení.
tatínku, brali jsme Tvé jméno nadarmo Německý spisovatel Thomas Mann (1875–1955) byl z rodu těch velkých autorů, kteří si mohli už za svého života užívat úspěchu, uznání i materiálního blahobytu. Pocházel z váženého lübeckého kupeckého rodu (Stejně jako jeho bratr Heinrich, rovněž slavný spisovatel.), přiženil se do prominentní mnichovské židovské rodiny, byl považován za největšího německého epika a za román Buddenbrookovi získal v roce 1929 Nobelovu cenu. Přes svou pravděpodobnou latentní homosexuální orientaci zůstal celý život věrný své manželce, s níž zplodil šest dětí. Ze všech vyrostly nadprůměrné osobnosti – jejich vztah k otci však byl v nejlepším případě ambivalentní.
O dvou nejstarších potomcích Thomase Manna, Erice a Klausovi, pojednává inscenace Kristýny Nebeské a Maxima Bitta (Jedná se už o jejich druhý společný projekt, ke kterému vytvořili scénář i režii, tím prvním byla Utěšitelka podle novely amerického povídkáře Nathanaela Westa, premiéra 20. 12. 2024. Společně také napsali scénář k site-specific inscenaci Memento Mori, uváděné v Kutné Hoře – Sedlci, kterou režíroval Jan Nebeský, premiéra 22. 6. 2025.) Prokletí rodu Mannových (uváděná je v komorním divadelním sále ve smíchovském Domě Elišky Peškové, který dnes slouží jako kulturní a společenské centrum). I když – hlavní roli tu možná nakonec hraje právě nepřítomný otec. Nebeské a Bittovi se podařilo až existenciálně vypjaté drama postavit na určujících zážitcích a zkušenostech sourozenecké dvojice a zarámovat je coby divadelní inscenaci vyrůstající z fantazie devítileté Eriky a osmiletého Klause. Tím vykreslují jejich dětství jako na svou dobu přinejmenším nestandardní, plné četby, psaní a prostoru pro nespoutanou hravost; zároveň si připravují půdu pro energií nabitou, groteskně divokou jízdu. Inscenace se především v prvních dvou dějstvích valí dopředu jako tank, se stejnou intenzitou, se kterou podle všeho žily dvě nejstarší z Mannových dětí, často považované za (nejen duchovní) dvojčata. Hlavně nesmí být nuda!
Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde
Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.
DALŠÍ ČLÁNEK
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
