Vinohradské hrdinky (Petr Svojtka na Vinohradech: Hana a Petrolejové lampy)

Petr Svojtka by se od začátku sezony 2026/27 měl stát kmenovým režisérem Divadla na Vinohradech. Je to logická volba hned z několika důvodů. Jednak Svojtkův dlouholetý spolupracovník Jiří Janků již nějakou dobu v divadle působí jako dramaturg, a jednak, a to podstatněji, vytvořil v posledních letech na Vinohradech dvě inscenace, které se setkaly se vstřícným přijetím u „běžného“ publika i divadelní kritiky. Po osmnácti letech od McDonaghovy Krásky z Leenane (Premiéra 13. 10. 2006, derniéra 17. 6. 2009.) se v největším pražském činoherním divadle představil Lettsovým Srpnem v zemi indiánů. Titul měl kvůli zdravotním obtížím představitelky hlavní role Reginy Rázlové a dalším personálním problémům jepičí život, stažen byl po pouhých třech měsících (Premiéra 22. 3. 2024, poslední uvedení 10. 6. 2024.), i za tak krátkou dobu si však stihl vybudovat dobré renomé – a to právě díky výkonu Rázlové. Radmila Hrdinová napsala, že herečka „předvádí takřka zapomenuté umění celistvého hereckého uchopení postavy, od masky a kostýmu přes pohybovou stránku až po vrstevnatou práci s jevištní mluvou, sahající od klopotného zápolení o poskládání alespoň trochu srozumitelné věty až po brilantně přednesenou obžalobu členů rodiny. Je to jedinečný výkon, jakých není v českém divadle mnoho k vidění.“ (HRDINOVÁ, Radmila. Nikdo není silnější než já, Violet. Novinky.cz, 24. 3. 2024.) Hned v příští sezoně následovalo další Svojtkovo hostování, tentokrát s dramatizací bestselleru Aleny Mornštajnové Hana (Premiéra 4. 4. 2025.), a zatím nejnověji, opět hned po roce, nastudoval Petrolejové lampy (Premiéra 10. 4. 2026.) Jaroslava Havlíčka. Repertoár Divadla na Vinohradech tak nabízí hned dva silné ženské příběhy ve Svojtkově režii.

opravdu velká činohra Mornštajnové román představuje, s jistou nadsázkou řečeno, jakousi literární obdobu toho, co v divadle označuje termín well made play. Sleduje život rozvětvené meziříčské rodiny (s několika sousedy a pomahači nebo naopak škodiči), která se potýká s nástrahami příbuzenských i společenských peripetií dvacátého století, mezi nimiž nechybí šoa, poúnorový komunistický marasmus či tyfová epidemie. Dominantní střední část, která se zabývá perzekucí Židů za druhé světové války, je sice zručně napsaným a emočně bezesporu působivým, avšak vcelku předvídatelným a v konečném důsledku tak – cynicky vyjádřeno – standardním holokaustovým romanopisectvím. Kdo prošel kvalitní výukou dějepisu minulého století, může si v poklidu odškrtávat odtržení Sudet, německou okupaci zbytku druhé republiky, žluté hvězdy, arizaci obchodů, Terezín, Osvětim i osvobození. A jakkoli empatie samozřejmě velí vcítit se do nezpochybnitelného lidského utrpení, nepřináší Mornštajnová nic více (ale, pravda, také nic méně) než mnohokrát popsaný průchod jednoho konkrétního člověka zvrácenou nacistickou vyhlazovací mašinérií.
Část první a třetí lze proto považovat za originálnější. Jen škoda, že do jinak řemeslně solidního autorčina psaní se občas vloudí okamžiky, kdy na pilu citové sugesce zatlačí trochu více, než by bylo zdrávo, a hlavně než by sama o sobě dostatečně pohnutá doba potřebovala. „Do mé blízkosti se znovu vplížilo zlo, ale tentokrát se neskrývalo v podzemí a nečíhalo na náhodnou oběť, tentokrát se schovalo za něžnou tvářičku a vztahovalo ruce přímo ke mně,“ (MORNŠTAJNOVÁ, Alena. Hana. Druhé, brožované vydání. Brno: Host, 2018, s. 47. ISBN 978-80-7577-424-8.) popisuje spisovatelka patřičně dramatickým tónem, že zatímco dříve dívku Miru ohrožoval tyfus, teď jí o život usiluje žárlivá spolubydlící. Jinde zase využije pohled na tác obložených chlebíčků, aby se poněkud šroubovaně rozhorlila nad sociálními nerovnostmi: „Kdo tam nahoře rozhoduje, jestli se člověk narodí do dostatku, nebo do chudoby? Kdo rozhodl, že Ivana bude připravovat chlebíčky, které její rodiče nikdy neochutnají, protože nemají peníze na to, aby se usadili na židli u kulatého stolku, usrkovali ovocnou limonádu nebo dokonce vinný střik, vznešeně zvedali malíček na ruce svírající křehký šálek s kávou a vybírali si z dobrot, jež nabízí lahůdkářství, ve kterém pracuje jejich dcera?“. (Tamtéž, s. 156.)

DALŠÍ ČLÁNEK  
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU