DĚKUJEME
Naserte diváka, pochodééééém, vchod!!!
Postavy:
Zbyněk Hlušín, zvaný Vlčí mák – skaut
Tonda Oslizlů – incel
Oskar Julienne Vlček – hipster
Johnny (ve skutečnosti Jan Novák) – hokejka, floutek
Mariana Bojovná – feministka
Místo konání děje: Karlínské kasárny někdy po roce 2025
I. NÁÁÁ-STUP!
Na scéně tři palandy s matracemi (každá po dvou lůžkách). Palandy jsou pevné, aby po nich šlo skákat, lézt jako po prolézačkách, dělat na nich akrobatické kousky…
Celá inscenace je doprovázena bubeníkem, v případě zájmu o melodickou linku jednou či dvěma trubkami – hudebníci doprovází zpívané výstupy, potažmo taneční choreografie, ale stejně tak doplňují celou inscenaci na mnoha místech motivicky. Lze je využít jako karikaturní zvukové znázornění ran a dopadů během bitky, při „volebním“ zápolení Mariany s Johnnym mohou hrát fanfáru a v neposlední řadě v zákopové scéně bicí znázorňují výstřely. Každá z postav by mohla dostat navíc vlastní leitmotiv – melodii, znělku, která zazní poprvé při jejím zahajovacím monologu a poté se opakuje v různých variacích až do konce inscenace.
V textu se objevuje postava „Hlasu shůry“. Jedná se o pokus o jakýsi kafkovský motiv – je to záhada neexistující autority, ale zároveň setkání s vyšší mocí, které postavy neumí odporovat, možná s osudem? Když se ozve hlas, postavy koukají, co se to děje, je jim to nepříjemné, snaží se přijít na zdroj, nějak ho vypnout, neposlouchat, ale nemohou.
Na scénu připochoduje Bubeník ve vojenské uniformě. Autor počítá s tím, že je pravděpodobně neherec, a dokonce navrhuje, že by bylo ideální najít bubeníka, který si třeba šlape na jazyk.
Bubeník: Dle příkazu praporčíka našeho praporu je striktně nařízeno vypnutí mobilních telefonů, a to úplné. Rovněž upozorňujeme, že jakékoli pořizování vizuálních či audio záznamů bude potrestáno zabavením daného nahrávače a využití k armádním účelům či věnováním zařízení jednomu z našich herců jakožto plat za dnešní reprízu. Další individualizované tresty mohou zahrnovat několikadenní pobyt na samotce, či extrémnější zákroky, jako je vykonání jedné z našich tradic, například Indiánek nebo Potápěč (Naznačí sprostý pohyb pánví.), a to proti vůli, vědomí a ve spánku trestaného. (Zasalutuje.)
Přejeme příjemnou zábavu. Pó-zor!
Hlas: Nástup!
(Bubeník odpochoduje k bubínku. Setmí se světla. Na bubínek začne hrát nástupovou rytmiku. Na scénu připochoduje Zbyněk Hlušín ve vojenské uniformě.)
Zbyněk: Vojín Zbyněk Hlušín se poslušně hlásí do služby!
Hlas: Výška?
Zbyněk: (nechce to přiznat) Sto padesát tři… Sto sedmdesát… Sto, sto osmdesát dva centimetrů!
Hlas: Hmotnost?
Zbyněk: Osmdesát kilo!
Hlas: Vzdělání?
Zbyněk: To… nemám. Ale mohu přispět vojenskému chodu mnoha různými dovednostmi! Mezi skauty se mi říká Vlčí mák. Přinesl jsem kytaru, řikal sem si, že by mohla přijít vhod. Znám čtrnáct způsobů rozdělávání ohně, dvacet devět postupů shánění vody v divočině a z tábora si dokonce pamatuju i šifry! Ráno vstanu a s chutí udělám dvacet jedna kliků – dvacet jedna, protože babička říká, že to je kouzelné číslo… A! A málem bych zapomněl – znám třicet sedm uzlů, i tu… dračí smyčku! Vždy připraven! A tak. Kdo je tady praporčík, k němuž se mám hlásit?
(Hlas mlčí. Zbyněk se otočí a zjistí, že pokoj je prázdný. Začne neuroticky vázat uzle na uzlovačce.)
Haló? Haló?
Hlas: Nástup!
(Bubeník začne hrát znovu hudební motiv nástupu a do toho rychle přibíhá Tonda, z batohu si pod postel schovává klávesnici, sluchátka a pytlík s KFC.)
/…/
celý text najdete pouze v tištěném vydání
DALŠÍ ČLÁNEK
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
