Bezpečnostní náramky - ukázka

Do pracovny vejde Nataša, Boris a Artur - muž v obleku. Nataša má v ruce prospekt se zářivými fotografiemi. Boris má v ruce objemnou, několikastránkovou smlouvu.
Artur: (s úsměvem) Tak jste se vrátili! To je dobré znamení.
Boris: No, my jsme vlastně…
Nataša: (nenechá manžela domluvit) Chceme se ještě na pár věcí zeptat.
Boris: Jo, chceme se ještě na něco zeptat.
Artur: Ptejte se. Klidně i na choulostivá témata. Prosím
(Artur nechá Natašu a Borise projít do pracovny jako první. Pokynem ruky naznačí, aby si sedli naproti němu.)
Artur: Čaj, kávičku, vodu?
Nataša: Díky, my jsme po snídani.
Boris: Máme několik otázek. Je to dost zásadní rozhodnutí. Nejdřív k poplatkům za služby.
Artur: Máte to v prospektu. Hradíme veškeré náklady na vaše bydlení. Obvyklý tarif.
Nataša: A co když bude cena vyšší, než jsme nahlásili?
Artur: Chystáte se svůj byt pronajmout?
(Nataša a Boris chtějí něco namítnout, ale Artur je pohybem ruky uklidní.)
Já vás nijak nesoudím. Takhle to dělají všichni! To je normální. My uhradíme veškeré vaše náklady.
Nataša: Opravdu?
Artur: Máte to ve smlouvě. Podívejte se, bod padesát šest-tečka-tři.
(Boris otevře smlouvu, listuje, dívá se. Kývne a podívá se na Natašu.)
Nataša: Ještě nás zarazil bod… (Borisovi) Který?
Boris: Sedmdesát něco.
Artur: Jo, sedmdesát jedna-tečka-pět. Na ten se ptají všichni.
Nataša: Ještě aby ne. Tělesné tresty.
Boris: V prospektu o tom není ani slovo.
Artur: Samozřejmě. Protože ty už se v podstatě přestaly praktikovat.
Nataša: Aha. Ale na internetu píšou…
Artur: Na internetu píšou, že byl Stalin dobrák. A co? Budeme tomu teď všichni věřit? Ani bičování, ani klečení na hrachu, ale ani výprask. To je všechno minulost! Přísahám!
Boris: No tak fajn. Co myslíš, Natašo?
Nataša: Ne, žádný fajn! Když zástupce státu, úřední osoba, pronese slovo „Přísahám!“, znamená to, že lže. Ještě byste mohl říct „přísahám na hrob svý matky.“
Artur: Já vám říkám čirou pravdu…
Nataša: Já to poznám, když někdo lže! Já dělám v mateřský školce! (Borisovi) Pojď, jdeme!
(Nataša vstane a chce odejít.)
Boris: Natašo, počkej.
Artur: Prosím vás sedněte si. Ještě jsem vám chtěl něco říct.
(Nataša stojí, váhá.)