DĚKUJEME
Miroslava Svolikova
SMUTNÁ SI, SIBYLKA? PREČO PLAČEŠ? / SVĚT SE NEZBOŘÍ, SIBYLO!
(smutná si, sibylka? prečo plačeš? / die welt wird nicht untergehen, sibylle!)
přeložila Barbora Schnelle
3m, 2ž
SYNOPSE
Sibyla sedí uprostřed zmuchlaných papírů a něco si pro sebe pobrukuje. Označuje se za věštkyni, jejíž ústa jsou „zdvojená“. Hned však toto označení bere zpět, jelikož jako lidé „hledí do té samé černé díry, která je naší budoucností“. Hovoří o skalní puklině, z níž shlíží na lidi. V silně citově zabarvených a metaforických zvoláních reflektuje před námi svou existenci, která je „prolezlá pravdou“. Její věštby jsou plné dystopických vizí, které si zapisuje na papírky. Tyto papírky, které si postupně strká do pusy, jsou jí pak zároveň také potravou. Uvnitř je Sibyla celá „potažená svou vizí“. Její věštby v různé přírodní a zejména animální podobě k ní pak promlouvají – ačkoliv Sibyla hovoří německy, její vize, její vnitřní hlas, hovoří slovensky.
Sibyla prorokuje zkázu světa: „sami sobě vydýcháte vzduch. jeden druhému budete upírat vodu.“ Vidí nukleární katastrofy a klimatické změny, které způsobí záplavy a velká sucha, vidí krvavé válečné vřavy. Její jazyk je básnivý a obrazivý.
Postupně se na ni dobývá vnější svět. Slyšíme zvonění zvonku u dveří, na nějž nereaguje. Potom se začínají ozývat hlasy, rovněž slovensky. Někdo vylomí dveře. Muž a žena v uniformě zjišťují, že hoří a že se v bytě nachází zanedbaná a zmatená žena, která mluví německy. Jsou přivoláni dva záchranáři. Namísto, aby spolupracovala a nechala se vynést, pokouší se Sibyla zapálit další papíry. Dostane injekci na uklidnění a je odvezena. Muž a žena v uniformě přemýšlejí o své práci a o současné neutěšené době.
