smutná si, sibylka? prečo plačeš? / svět se nezboří, sibylo! - ukázka

co jsem se napřemýšlela celé ty roky. kdybych jen mohla vysát temnotu nastávajícího světa, noc budoucnosti, hned bych tak učinila, obětovala bych se pro tento svět. někdo to musí udělat. někdo to za vás udělá. ale ke mně nepromlouvá bůh, promlouvá ke mně pravda sama. nepřichází shůry, od žádného vševědoucího, plazí se ke mně z puklin jako zvířecí bytosti, jako prach, zalézá mi do vlasů, pod nehty, jsem celá prolezlá pravdou, svědí to, píchá, zapáchá, nikdy mi nepoložila žádnou otázku, nikdy se mě neptala, jestli bych ráda a jestli chci. jsem vyvolená, abych viděla, co bude, ale vyvolená i k tomu, nevědět co si počít se vším tím věděním, neboť mi není dána moc, abych svým konáním cokoliv zvrátila.
vidím nukleární vyhlazení života, prach, který si lehá, prach, který se zvedá a jde, vidím jed, který se rozlévá ve vašich mořích, v naší vodě. žiji v odpadcích, v odpadcích světa z odpadků, píšu své věštby na papírky a pojídám je.
(mimovolně jí list papíru)
kolik let už tu tak sedím, a přežvykuju svou vizi. celou mě uvnitř potáhla.
zrnko prachu se přibližuje!
sibylka, smutniačik, prečo plačeš? smutná si, sibylka?
ano, slyším tě, každého slyším!
vetřu si to do očí, abych to vstřebala.
jak znějí proroctví na tvých listech. nikdo jiný je nechce znát. zdi ke mně promlouvají.
čo nám tým chceš povedať, sibylka? veď my už všetko vieme!
ptáci za mnou přicházejí -
nemáš žiadnu nádej, keď nás počuješ?
takto promlouvají, zvířecí bytosti.
kámen pod keři si brouká. světlo pohasíná -
teraz už preháňaš -
říká.
dovolte mi podívat se do svých lístků, vy kameny a ptáci a žáby, ty, prachu, jenž mi nasloucháš, ty světlo, jež mě navštěvuješ, moji přátelé.
přiletí velká raketa. narazí do vás. do oněch. do jiných a do vlastních také. bude se tu umírat. budou mrtví. nový život, ten je tu pořád. nové se stává starým, hned jak přijde na svět. vše mladé bude otrávené. sami sobě vydýcháte vzduch. jeden druhému budete upírat vodu.
skály se mě však ptají:
milá kasandra, nie sibylka, ale ja, ja tu budem vždy?
před sebou vidím kameny, některé tu zůstanou.