Cena Ferdinanda Vaňka 2015 > Paměti krále Achašveroše > Paměti krále Achašveroše - ukázka

Paměti krále Achašveroše - ukázka

Zleva z pohledu diváka je královská komnata s trůnem, zprava královnin apartmán, dělí je od sebe zahradní stromy. Král spí, na koberci před ním čeká Písař s brkem v ústech na jeho probuzení.
Král: (se s výkřikem vytrhne ze snu) Ty svině! (po chvíli klidně) Kde jsme to přestali?
Písař: (rozčilením trochu zadrhuje) Jeho Milost ráčila… vyprávět o atentátu na… Jeho Milost, zosnovaném… Bigtanem a Terešem. Vzhledem k tomu, že mu Jeho Milost předešla odhalením obou spiklenců…
(Písař kolem sebe šátrá.)
Král: Jestli hledáš kalamář, visí ti na krku.
Písař: Hledal jsem… svůj perořízek.
(Ukazuje králi svůj nález. Král si jej vyžádá a zkouší jeho břit.)
Král: Jen co je pravda, ostřejší než meč!
Písař: Dovolil jsem si zeptat se, zdali to byl bůh či člověk, kdo Jeho Milosti spiknutí odhalil.
Král: A co na to já?
Písař: Jeho Milost se zamyslila, zamyslila se… a ráčila usnout.
Král: To je nesmysl, trpím nespavostí!
Písař: Něco se jí asi zdálo, řekl bych, něco ošklivého. To ovšem vůbec neznamená, chraň bůh, že se Jeho Milosti něco zlého přihodí!
Kdepak! Někdy jsou zlé sny dobré, vždycky je proto dobré se obrátit na znalce, jenž sen vyloží k dobrému. (ořezává brk) Ty svině, povídala Jeho Milost, až se mi přitom srdce zastavilo, poněvadž jsem se lekl, že tou s odpuštěním sviní míní Jeho Milost mne, ale jak jsem řekl…
Král: Nespím-li, nic se mi nemůže zdát, o prasatech už vůbec ne! (zasténá) Proč, u Ahrimána, dělají tyhle trůny tak děsně nepohodlné? Kde jsme to skončili?
Písař: Dovolil jsem si zeptat se, kdo spiknutí odhalil, zda člověk či bůh… Král: Jako bys to nevěděl! Ten Žid Mordechaj. (sestoupí z trůnu a v chůzi si rovná záda) Navíc jsme mu dlužni odměnu…
Písař: Může být rád, že jste si na něj vůbec vzpomněl, když všechny Židy v perské říši čeká zasloužený trest!
Král: Tím spíše by právě nyní vynikl můj smysl pro spravedlnost, říkal jsem si. Za věrnost odměnu, za nevěru smrt. Jenomže jakou odměnu, že? Když mu dám peníze, žádná suma můj život nevyváží, a když mu je nedám, budu před dějinami vypadat jako…jako…
Písař: Skrblík?
Král: (slyší nepříjemný skřípot jakýsi) Nemůžeš si to své pero ořezat jinde? Z toho skřípání mi běhá mráz po zádech!
Písař: To nejsem já!
Král: Tak to je Haman, zase má nové brnění. Kde na to ten člověk jenom bere? Ať tam venku pořád nevrže a jde sem! (Posadí se opět na trůn. Písař vyjde a vzápětí vejde za Hamanem, na němž při každém kroku skřípe brnění, zvláště když se klaní králi.) Dělá se mi při tvém vrzání husí kůže na zádech. Nemohl bys laskavě postát?
Haman: To je tím novým brněním.
Král: No právě. (sleduje Hamana, a když se nehýbe, pokračuje) A teď mi poraď, jak se má král odvděčit muži, jehož chce po právu a spravedlivě uctít za prokázané služby!