archiv II. > texty 322 > Rusko spadlo na úplné dno, aby zapomnělo
rozhovor s Varvarou Faer

Rusko spadlo na úplné dno, aby zapomnělo

Varvaro, jak se vyrovnáváš se současnou situací? A ti, kdo se rozhodli odjet z Ruska? Máš o nich nějaké zprávy? /Rusko opustili mnozí intelektuálové, z divadelní obce např. známá divadelní kritička Marina Davydova. Stalo se tak poté, co zjistila, že je odposlouchávána./
Všichni se s tím vyrovnávají velmi těžce. Hlavně morálně. Všichni jsou velmi zneklidnění. Nemohou se odtrnout od zpráv z Ukrajiny. Čtou, sledují je a pořád brečí. Normální lidi jsou teď zahnaní do kouta. Ti, kdo odjeli, to můžou říct nahlas a taky o tom mluví, každý se snaží nějak pomoct Ukrajině. A ti, kdo zůstali, se snaží scházet, povídat si, povzbuzovat se navzájem.

Inscenovala jsi surový text, který skrze historická fakta kriticky a nekompromisně představuje současné vojenské napadení Ukrajiny ve velmi konkrétní perspektivě. Co tě vedlo k tomuto kroku – zoufalství, hněv a pocit bezmoci, nebo naopak střízlivé rozhodnutí nevzdávat se?

Hru Sladké na paměť napsal Viktor Šenderovič v roce 2019. Předpověděl nadcházející pokus organizované zločinecké bandy, která si u nás přivlastnila moc, zlikvidovat národní paměť. A to se právě teď děje. Tady se teď píšou nové dějiny. Všechny události jsou falzifikovány. Vyvrcholením bylo vynucené ukončení činnosti společnosti Memorial, která se zabývala pamětí a sbírala materiály dokládající represe. Hra vychází z vyšetřování tomského novináře Denise Karagodina. Dokázal něco, co bylo v naší zemi považováno za nemožné – podařilo se mu získat přístup do archivů NKVD. To mě nadchlo. Protože u nás nikdy neproběhla lustrace, nedošlo k ničemu na způsob Norimberského procesu, nedošlo k pokání. Misí divadla je teď mluvit o paměti. Bez znalosti historie není žádná budoucnost.
 

Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde

Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.