140 znaků a nic víc

DC Jackson
140 ZNAKŮ A NIC VÍC
(140 Characters With Nothing to Say)

přeložil Jakub Škorpil

3m, 3ž

Synopse:
     Čtyřicátnice Mureil McCreedieová se živí jako autorka kontroverzních tweetů, které mají za hlavní úkol zvýšit čtenost vybraných internetových stránek a tedy i prodej reklam na nich umístěných. V první scéně ji přijde navštívit její přítel Jay Jameson, který je – na rozdíl od Muriel – stálým zaměstnancem firmy. Vedení by rádo, aby se firma v nadcházejícím roce chovala dravěji a tak je potřeba aby přitvrdila i Muriel. Stará dobrá „velká trojka“ – puritánský přístup k sexu, přiměřeně rasistické debaty o imigraci a nadávání na zneužívání dávek – už tolik netáhne. Co kdyby tedy Muriel napsala tweet podporující sterilizaci postižených? Muriel váhá („Vždycky jsem tvrdila, že nemám problém chovat se jako Hitler. Ale dokonce ani on to nebral takhle hopem.“) a bere si čas na rozmyšlenou.
     Druhá scéna se odehrává během výslechu na policejní stanici. Nám neznámý tweet o Dalajlámovi vynesl Muriel žalobu a detektiv seržant Gordon jí teď musí vyslechnout. Než dojde na samotný výslech, diskutuje s Muriel o povaze a principech její práce. Gordon zastává spíše konzervativní, či opatrná stanoviska, zatímco Muriel využívá debaty k tomu, aby se procvičila v ironickém ostrovtipu. Gordon ji přitom prvoplánově neodsuzuje. Dokázal by pochopit, kdyby to vše byla jen smluvená hra „…podfuk, bouda. Něco jako wrestling. /…/ Je to jen maska a vy jste slušná dáma.“ Muriel se mu však cynicky vysměje. Není to sice její vysněná práce, ale žije si dobře a je relativně veřejně známá. Když Gordon hořce poznamená „Se svojí rolí bubáka na objednávku jste tedy celkem spokojená.“, odsekne mu, že se chová stejně jako útočníci z redakce Charlie Hebdo: „Liberální fašisti a muslimský fašisti se spojili ve společném tažení proti svobodě slova. Je suis Charlie.“
     Kratičká třetí scéna zastihuje Muriel po návratu domů v ložnici její dcerky Brie. Ta si stěžuje, že nemůže spát, protože se bojí strašidel. Muriel jí utěší slovy, že bubáci existují, jen když na ně myslíme. Ještě té noci (scéna třetí) Muriel telefonuje Jayovi. Pod vlivem výslechu a dialogu s dcerkou je evidentně nahlodána. Ukáže se navíc, že pokud by mu případný soud měl ublížit, je zaměstnavatel připraven ji hodit přes palubu. Ještě cyničtější Jay však její pochyby smete: „…takže na mě netahej, že už jsi dneska měla dva hovory o strašidlech. Ve strašidelným byznysu děláme. /…/ Já jsem strašidlo. Ty jsi strašidlo. Ale my jsme hodný strašidla. Jako v animáku od Pixaru. /…/ Všichni jsem jen maso v něčím masomlýnku. nemyslela sis snad, že točíš klikou, že ne?“ Muriel se nakonec rozhodně navrhovaný tweet o postižených ještě „vylepšit“ a propagovat rovnou jejich eutanazii. Jay oceňuje tu správnou „dravost“ a varuje ji, že to může vyvolat poprask. „Jsem dospělá ženská, nevěřím na strašidla.“ replikuje na to Muriel.