Poslední husička

S.d.CH.
POSLEDNÍ HUSIČKA
dramatické gastropolitikum vytvořené jak na počest pětadvacátého výročí Sametové revoluce, tak na počest šestašedesátého výročí Vítězného února

4m, 1ž

Synopse
     Na stole uprostřed velké rustikalizující kuchyně se vlní nahá Striptérka. Politický činitel, připravující k pečení obří husu, její produkci přeruší, protože v kuchyni, podle jeho slov, začíná jinačí striptýzek. A taky, že ano. Po odchodu Striptérky se počíná obnažovat obludnost jeho zbytnělé vášně k pojídání pečených husí na posezení. Dokonce své pečení dá jméno Zuzanka.
     Chorobnost jeho vášně potvrzuje i jeho osobní lékař (Doktor), který přichází zabránit nejhoršímu. Politikův zdravotní stav totiž, klasifikuje sádelnatou Zuzanku jako sebevražedný nástroj, jehož účinnost zesiluje plzeňské pivo, francouzský koňak a kubánský doutník, které si Politický činitel během pečení dopřává.
     Doktor Politickému činiteli vyčiní, varuje ho a zastrašuje, nicméně se ukáže, že Politický činitel je se svým osudem smířen, dokonce snědení Zuzanky jako sebevražedný akt plánuje a ritualizuje jako poslední večeři.
     A to je důvod, proč mohla být tato hra s politickým tématem napsána tak přímo a nepokrytě o politikovi. V jeho charakteru je totiž heroický prvek: hedonismus Politického činitele má podobu nespoutané a ničivé vášně, jež ho činí obdivuhodným lidským tvorem, který, zrazen svým tělem ve smyslu schopnosti holdovat své vášni, je obdařený chladnou vůlí k zániku. Politický činitel není divadelní karikatura politika, ani satirická postava, je to dramatický charakter. Je postavou z jakési staré školy, obluda s filosofickým a tragickým rozměrem. Jak vyplyne z dalšího rozhovoru s Doktorem, je pravda, že okradl daňové poplatníky, zneužil svou funkci, byl přezdatným oportunistou, umí být arogantní a prospěchářský, přesto však nemá s veksláckými polocharaktery dnešních politiků nic společného. Jako by ani nebyl z tohoto světa, protože, nastojte, má i opravdový smysl pro humor a jeho ironizace jsou nikoliv blbě a ploše urážlivé, ale příkladně promyšlené a sžíravé.
     Jeho odhodlání k zániku akcentuje také dvojice funebráků postupně přinášejících, na způsob klaunské cézury dlouhého činitelsko–doktorského dialogu, čím dál honosnější rakve jimiž Politický činitel hodlá gradovat zradu svého původního záměru ležet v prosté a nehoblované truhle.
     Na naléhání Doktora, který tím sleduje svůj osobní profit, demonstruje Politický činitel na procesu opatřování, pečení a pojídání husí postupy a zásady své politické praxe, která, jak neustále zdůrazňuje, je založena výhradně na jeho vášni a motivována pouze jeho osudovou touhou jíst celé husy sám. Přímočarost jeho profesní motivace rozkošně kontrastuje se sofistikovaností jeho strategií.
     Ve chvíli, kdy Doktor zpochybní nejvyšší možnou míru manipulace s lidmi, voliči a občany, míru jejich ochoty uvěřit v politikovu absurdní argumentaci ospravedlňující hanebnost jejich totálního obelhání, okradení, bytostné dehonestace a degradace, přichází politikův ironický majstrštyk. Pod jeho okny se totiž srotil sváteční dav slavící jakési politické výročí. Je to zástup jistě občansky uvědomělých celebrantů, kterým Politický činitel namísto celospolečenské voňavé pečeně, která by měla být výrazem konzumace plodů jejich poctivé práce, doslova, explicitně nasral své hovno, pošlé z kompletního zkonzumování této superpečínky. A oni je, v perverzním modu znovu a znovu nacházené zoufalé dobré vůle a víry, snědli. V odpověď na Doktorovi pochybnosti, otevírá tedy Politický činitel okno, kterým do rustikalizující kuchyně proniká sborové a nadšené: Děkujem, děkujem!
     Ale to už je poslední husička Zuzanka pečená a politik zasedá k její konzumaci. Funebráci přinášejí poslední, nejhonosnější rakev, za které vystoupí politikova smrt v podobě rovnou nahaté Striptérky. Tu však vidí jen sám Politický činitel, jelikož je to, navzdory našemu znechucení, vlastně veliký člověk.