Kuchyně v Belfastu. Brzo ráno. Osamělý bílý muž ve středních letech stojí v pyžamu a županu, pije kávu a kontroluje svůj iPhone. Jmenuje se Clark.
Pohlédne do publika.
Clark: Clint Eastwood pořád ještě žije.
Tohle je to první, co udělám každé ráno hned po probuzení. Zkontroluju, jestli Clint Eastwood ještě pořád žije. Smrtí Clinta Eastwooda jsem posedlý. Až zemře Clint Eastwood, všichni opravdoví muži zemřou s ním.
Naši dědové měli Johna Wayna, naši otcové Clinta Eastwooda, a protože my si nedokázali najít nikoho jiného, měli jsme nakonec taky Eastwooda. Ovšem generace co teď dospívá? Ty už nebudou mít ani Clinta.
Když jsem zjistil, že můj švagr nikdy neviděl film Gran Torino, začal jsem mu o něm vyprávět. „Clint tam hraje zatrpklýho válečnýho veterána, kterej ale přesto nakonec chrání svoje korejský sousedy před nějakejma hajzlama.“ Dvacetiletý synovec na to povídá „Jo, to jsem viděl na Netflixu. To je o tom bláznivym starým rasistovi, že jo?“ Tak tohle je Clint podle dnešní mládeže. Bláznivej starej rasista, co řve na prázdný křeslo. „A ty jeho sousedi nebyli Korejci, ale Hmongové.“
(Clark dá oči v sloup.)
Zeptal jsem se, kdo je jeho vzor.
Prý Lin Manuel Miranda.
(nevěřícně zavrtí hlavou)
Zajímalo by mě ke komu asi tak vzhlížel můj praděda. Kdo byl jeho Clint Eastwood?
Douglas Fairbanks? Gary Cooper?
Můj táta je po smrti a matka se mnou nemluví, takže o pradědovi toho moc nevím. Neznám vlastně ani jeho jméno. Akorát vím, že padnul na Sommě. Byl v tom původním Sboru ulsterských dobrovolníků, slavné 36. ulsterské divizi, která se obětovala, aby Ulster zůstal britský.
V rodině se vypráví, že…
A když si uvědomíte, že mi o dědovi neřekli nic jinýho, ale na tohle mi nikdy nedali zapomenout, získáte celkem jasnej obraz o Severním Irsku.
Děda si vzal katoličku.
(pozvedne obočí)
Smrtelný hřích.
Vzal si katoličku. A měli pět dětí. Dohadovali se, v jaké víře je vychovají. Děda prohrál. Nikdy se s tím docela nesmířil.
Dovedu si to představit.
Ženský vyhrávají všechny domácí bitvy.