Cesty časem, Anglií a mýty (tři londýnské muzikály)

Po úspěchu muzikálu The Curious Case of Benjamin Button (O inscenaci psal v SADu 2/2025 Jan Šotkovský - Špioni, rybáři a nacisti.) to vypadá, že folková hudba (Folková hudba má v anglosaském prostředí hluboké kořeny v tradiční lidové hudbě, čímž se liší od českého chápání folku jakožto především autorské hudby, která se v průběhu 20. století transformovala do moderních žánrů, jako je folk rock nebo indie folk.) se v Londýně stává populárním žánrem. Na začátku letošního roku byly k vidění po omezenou dobu inscenace Ballad Lines a The Unlikely Pilgrimage of Harold Fry, které mohly Buttona v lecčems připomenout, kromě hudebního stylu i důrazem na komorní příběh a minimem muzikálového pozlátka. Naopak velkolepostí nešetřila adaptace animované disneyovské pohádky Hercules, která na efekt sází víc než na příběh.

napříč staletími Southwark Playhouse Elephant je komorní scéna sídlící v jižní části centrálního Londýna poblíž rušné křižovatky Elephant & Castle. Divadlo je netradičně umístěno v podzemním patře vysokého věžáku a nabízí variabilní sál pro zhruba tři sta diváků. Toho využívá i folkový muzikál Ballad Lines autorské dvojice Finn Anderson a Tania Azevedo (poprvé byl uveden ve skotském Stirlingu v roce 2023 ještě pod názvem A Mother’s Song).
Příběh začíná v současném New Yorku, kde se Sarah právě přestěhovala ke své přítelkyni Alix. Během vybalování věcí najde krabici s pozůstalostí po tetě Betty, se kterou se v minulosti odcizily a až do tetiny smrti spolu nemluvily. Krabice obsahuje audiokazety, na nichž Betty mapuje rodinnou historii. Sarah zaujmou především dramatické osudy dvou žen.
První z nich, Cait, žije ve Skotsku sedmnáctého století, je manželkou pastora a musí se vyrovnat s nechtěným těhotenstvím, na které není připravena. V přísně náboženské a silně patriarchální společnosti ale není na její přání brán zřetel. Jean žijící o sto let později v irském Ulsteru je také těhotná. V jejím případě je sice dítě chtěné, ovšem námořník, jenž je otcem, se k ní nevrátil a ona teď čelí stigmatizaci svobodné matky. Obě ženy se rozhodnou vzepřít dobovým mravům – Cait vyhledá bylinkářku, která jí má pomoci těhotenství ukončit; svobodomyslná Jean se uchýlí k lékaři, který je ochoten se dítěte po narození ujmout. Poslech dávných příběhů postupně proměňuje pohled na mateřství, který měla Sarah dosud spíše skeptický. Nyní ale začne svou přítelkyni přemlouvat, aby zvážily umělé oplodnění.
Jednotlivé dějové linie propojuje téma nesvobody a nemožnosti ženských hrdinek rozhodovat o vlastním těle. Na jejich jednání má vliv tlak okolní společnosti, která jim vnucuje, co je správné a jak by se měly cítit. Žádný z příběhů nekončí happyendem – Cait je donucena odjet s manželem ze Skotska do Irska, těhotná Jean se rozhodne pro vysněnou cestu přes oceán do amerických Apalačských hor, během plavby ale při porodu zemře a Alix se se Sarah kvůli odlišnému názoru na děti rozejde. V závěrečném obrazu, v němž Sarah nahrává svou vlastní audiokazetu, aby prodloužila rodovou paměť, ale slyšíme vzdálený dětský hlas, takže aspoň jedna z trojlístku hrdinek patrně došla naplnění svého snu.
Po hudební stránce muzikál pracuje s motivy identity, kolektivní paměti a předávání lidové historie a tvorby z generace na generaci, takže kromě vlastních melodií upravil Finn Anderson pro Ballad Lines řadu tradičních skotských a irských písní (původní skladby se střídají s tradicionály, balady s rytmičtějšími písněmi), které se s velkou uprchlickou vlnou z britských ostrovů dostaly až do Ameriky. Hudba patří k největším přednostem této novinky, a inscenace si přitom vystačí pouze se čtyřčlennou kapelou.

DALŠÍ ČLÁNEK  
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU