Apel na nutnost nezapomínat (o inscenacích Revolution a Moskoviáda)

Režisér Dušan D. Pařízek, působící především na německojazyčných scénách, se téměř přesně po roce od premiéry inscenace Zdeněk Adamec + Sebeobviňování v Divadle Na zábradlí (O inscenaci psala Zuzana Augustová v SADu 1/2022  - V poetické utopii) vrátil na českou divadelní scénu, tentokrát do Divadla X10. Necelé dva týdny po derniéře Adamce se uskutečnila premiéra režisérovy dramatizace románu Moskoviáda ukrajinského autora Jurije Andruchovyče v překladu Miroslava Tomka a Alexeje Sevruka. Pařízkovi herci z někdejšího Pražského komorního divadla, Martin Pechlát a Stanislav Majer, stejně jako v případě Adamce, kde se dělili o roli titulní postavy, ztělesnili i v Moskoviádě dvojjedinou hlavní postavu – ukrajinského básníka Ottu von F. V jejich podání doplněném další bývalou kolegyní Gabrielou Míčovou a členem souboru X10 Václavem Marholdem se na jevišti sklepního sálu divadla X10 odehrává místy až psychedelická cesta z nejvyšších pater koleje literární akademie do moskevského podsvětí. Obě zmíněné inscenace přinášejí pohled na osudy zdánlivě bezvýznamných mladých mužů: studenta, který dobrovolně ukončí svůj život na protest proti systému v případě Adamce, a v Moskoviádě začínajícího literáta, který sní o sepsání „velkého ukrajinského poetického díla“, ovšem jeho idealistickým plánům stojí v cestě umorousaná realita Moskvy přelomu 80. a 90. let minulého století.
V širším dramaturgickém rámci titulů, které na scény českých i německojazyčných divadel Pařízek uvádí, spadá Moskoviáda do linie společensko-kritických, případně kulturně antropologicky zaměřených dramatizací nebo adaptací románů, skrze které režisér analyticky diagnostikuje historické příčiny současného stavu společnosti. Do této řady spadá také dílo běloruského autora Viktara Marcinoviče nazvané Revoluce (Рэвалюцыя). (V německém překladu Thomase Weilera vyšla kniha pod názvem Revolution, autor je v uváděn jako Viktor Martinowitsch.) Jeho inscenace v Pařízkově režii měla světovou premiéru 13. 5. 2022 v divadle Schauspielhaus Hamburk a z repertoáru byla stažena po osmi reprízách na konci ledna 2023. Časové ukotvení obou románů zasazených do Moskvy od sebe dělí dvě desetiletí, Andruchovyč zpodobňuje Moskvu těsně před pádem Sovětského svazu, Marcinovič text ruské hlavní město v období přibližně kolem roku 2010. V obou případech se metropole vyjevuje jako centrum korupce a mafie, a především jako místo, kde běžný člověk nic neznamená a je jen nástrojem k posilování vlivu bohatých.

stoupání na pyramidě moci Marcinovičův román Revoluce byl uveden na běloruský literární trh v říjnu roku 2020, v době prodemokratických protestů po srpnových volbách, v nichž Alexander Lukašenko získal šesté prezidentské funkční období. Lidé se během demonstrací dokonce nechávali fotit s onou knihou v ruce, neboť se již svým názvem stávala symbolem revoluce a touhy po změně. Tvorbu liberálně smýšlejícího běloruského autora působícího na univerzitě v litevském Vilniusu už od jeho prvotiny s názvem Paranoia (Паранойя, Moskva 2009) provázejí cenzurní omezení. V Revoluci Marcinovič promlouvá výsostně literárním, hravým, idiomy prošpikovaným sarkastickým jazykem (hodnotím podle německého překladu knihy), s množstvím filozofických a antropologických intertextových odkazů. Hlavní postavou hry je Michail Alexejevič German, který se před šestnácti lety přistěhoval do Moskvy a působí na tamější univerzitě jako sémiotik architektury. Se svou přítelkyní Oljou, servírkou v multikulturní kavárně, žije běžný život do chvíle, než způsobí dopravní nehodu. Později se ukáže, že byla fingovaná skupinou kolem bývalého politického funkcionáře období perestrojky Alexeje Borissoviče Noida zvaného Batja. Ten si Michaila pozve na schůzku a nabídne mu, že za něho zaplatí výdaje na kompenzaci způsobených škod, čímž si ho zaváže ke spolupráci, v rámci které German dostává různé úkoly a mise. Při jejich plnění postupně stoupá v hierarchii moci až na nejvyšší post – cesta vzhůru však pro něho znamená také ztráty, především přátel a partnerského vztahu. Na počátku morálně nezkažený univerzitní pedagog přebírá v závěru románu vedení celé organizace.