Klub osamělých srdcí Ferdinanda Vaňka

Julia Holewińska, Małgorzata  Sikorska-Miszczuk, Zuza Ferenczová
Klub osamělých srdcí Ferdinanda Vaňka
„punková instalace“ tří krátkých her Balonová revoluce, Země, ze které občanům utekla srdce a zanechala dopisy a 5 vteřin, 5 centimetrů

Překlady: Jiří Vondráček, Roman Sikora a Karel Král
Výprava: Barbora Hubená  
Hudba: Václav Havelka
Hrají: Lenka Krobotová, Jana Holcová, Simona Babčáková a Václav Havelka  
Režie Stefanie Bibrowska  

První premiérou XXII. sezony DD bude 17. listopadu inscenované čtení her vzešlých ze soutěže o Cenu Ferdinanda Vaňka. Premiéru už 16. listopadu předznamená skica dvou textů, nazvaná Kolotoč Bankrot, což je sloučení názvů her Csaby Székelyho a Christiana Lollikeho. Inscenátor toho dvojitého, maďarsko-dánského kusu, Karel Král, říká, že první je skica jako člověče, nezlob se! a druhá jako kramářský morytát. Ve výpravě Silvie Gajdošíkové budou hrát Miroslav Krobot, David Novotný a Pavel Šimčík. Zatímco sobota bude patřit hlavně dramatikům a mužům, neděle je zaslíbená dramatičkám a ženám. Na sobotní prolog naváže premiéra „punkové instalace“, nazvané Klub osamělých srdcí Ferdinanda Vaňka, která vychází z textů Balonová revoluce (Julia  Holewińska),  Země, ze které občanům utekla srdce a zanechala dopisy (Małgorzata Sikorska-Miszczuk) a 5 vteřin, 5 centimetrů (Zuza Ferenczová). V inscenaci hostující režisérky Stefanie Bibrowské se představí Simona Babčáková, Jana Holcová  a Lenka Krobotová. Po letech se jako autorka výpravy do DD vrací výtvarnice Barbora Hubená. Jediným mužem, kterému je dovoleno v produkci vystoupit, je Václav Havelka ze skupiny Please the Trees, zde zpívající kytarista, který k inscenaci zároveň složil hudbu.
 
Režisérku jsme rovněž požádali o rozhovor:
Proč jste si k inscenování vybrala právě výše zmíněné texty?
Já sice od dětství trpím tím, že mě vtipní rodiče dali křestní jméno, které ze mě dělá ženskou obdobu toho slavného, chlupatého a fousatého, hypertrichózou trpícího „lvího muže“, tím víc se ale cítím ženou. A soudím, že ženy mají víc citu pro opravdové drama. Muži se života bojí, tak se od něj snaží držet odstup, my ženy naopak. Proto jsou ženská dramata opravdovější. Takže mně, prostě, připadají tyhle tři hry ze všech titulů, které soutěžily o Cenu Ferdinanda Vaňka, nejlepší. Navíc spolu pěkně ladí.     

V Dejvickém divadle jsme před časem uváděli inscenační náčrt hry Michała Walczaka Cesta dovnitř pokoje, který režíroval Abdulkarim Malik, od něhož, jak je všeobecně známo, čerpáte hodně inspirace. Jak se těšíte po jeho zkušenostech na práci v DD?
Abdulkarim je můj blíženec. Oba jsme postiženi podivným jménem a oba  vykořeněni. Já jako režírující novozélandská bohemistka polského původu, on jako režírující německý bohemista egyptského původu. Ta globalizace nám to prostě oběma dává sežrat. Oba jsme navíc introverti, což – uznejte – není pro režiséra úplně šťastné. Spolupráci  s Dejvickým divadlem si Abdulkarim ale náramně pochvaloval. Jsou tam – říkal – citliví lidi a výborní herci, kteří nevyžadují žádné expanzivní a extenzivní režírování, všechno může být děláno mírně a potichu... Fakticky je to tedy tak, že Abdulkarim doporučil mně Dejvické divadlo a Dejvickému divadlu doporučil mě. Za což mu díky.