Cecman a pluralitní systém aneb: „Konečně jsme dospěli!“

Borbála Szabó
CECMAN
a pluralitní systém aneb: „Konečně jsme dospěli!“

(CECMAN - és a többpártrendszer /avagy: „Végre felnőttünk!”/)

přeložila Tatiana Notinová

2m, 1ž

SYNOPSE
Na samém počátku roku 1990 v Maďarsku vypráví paní učitelka žákům 5.A o mouše tse-tse. Smůlu má Andrišek Czeczei, protože jeho jméno – k velké zábavě spolužáků – se čte „cecei“. Zrozen je „Cecman“, komiksy inspirovaná hanlivá přezdívka neoblíbeného Andriška. Nezůstane jen u posměšků a vznikne dokonce kreslený komiks popisující střet Cecmana se Stalinem. Andrišek se ale brání a prostřednictvím rodičů si vymůže zákaz oné tiskoviny. Autoři a jejich přívrženci se formují do „strany“ Chemotox, jež přísahá Cecmanovi-Czeczeimu pomstu a rozjede svou kampaň. Na Andriškovu obranu ale vzniká Strana Na Ochranu Cecmana, ve které se sdružují především dívky, jimž je ho líto. Obě „strany“ se snaží získat co nejvíce podporovatelů (poměr sil ukazuje koláčový graf na stěně třídy), pořádají se záškodnické akce, rozjíždí se propaganda, nechybí drobné úplatky a zrady. Zakladatelé Chemotoxu, tváří v tvář klesající podpoře se nakonec dostaví do školy ve vojenských uniformách, připomínajících fašizující maďarské nacionalistické hnutí Křížové šípy. Všem sporům utne tipec ředitel školy, který všem zúčastněným (z obou „stran“) udělí třídní důtku se slovy „Že prý svobodný názor /…/ volby – taková hovadina! Krucinál, lidi, tak už konečně dospějte!“ O pouhé dva dny později, v neděli 25. března 1990 se konají první maďarské svobodné volby.
Borbála Szabó ve své vcelku konvenčně pojatém textu, který má charakter tradiční konverzační hry, nabízí metaforickou paralelu výhod a nebezpečí volné politické soutěže a demokracie obecně.